Tento cestopis píšu po deseti letech od návratu, takže ho pojmu stručně. Bylo to v době, kdy jsme s Wohnoutama točili naše první oficielní CD. O Thaisku jsem si tenkrát někde přečetl a rozhodl se tam měsíc trajdat s baťohem na zádech. Původně jsem měl jet sám, ale pak si připojil brácha a ještě nějaký kamarádi.Naše první kroky vedly z Bangkoku na sever do města Chiang May, odkud jsme vyrazili pěšky dále do přírody a chodili po horských kmenech a fakt si to všechno užívali. Projížďky na slonech, kochání se přírodou, plavba na bambusovejch vorech, prostě přesně to, co mě dělá k smrti dobře. Ze severu na jih jsme přelétly letadlem rovnou na ostrov Kho Samuy a pak Kho Panghan a dále pak po všech možnejch ostrovech. Na jednom z nich jsem chytl horečky a obrovskej opar kolem celé pusy, kterej pak hnisal a krvácel. To byla jediná věc, které to vše komplikovala.Už tehdy bylo Thajsko dost turistický, takže jsme se rozdělili a jeli autobusama a motostopem kam nás napadlo, až jsme se dostali do strašnejch zapadákovů, sardinkovejch fabrik a jinejch prapodivnejch míst. Takhle se to táhlo celej měsíc.Dneska si toho už moc nepamatuju, takže nevím jak to rozvinout . Vím ale, že když jsme se do Thajska po deseti letech vrátil, nadchlo mě stejně jako před tím. Homolka Tobolka