Máme v letních měsích v kapelním itineráři takovou skoro dvou týdenní díru, kterou rád lepím cestováním do zemí, kam přesně tolik času stačí. Letos jsem jí využil pro Arménii a Náhorní Karabach.

Jelikož letenky kupuju klasicky na poslední chvíli, vyšel mě jeden lupen na desítku. Vízum do Arménie není třeba, takže žádná veliká birokracie neproběhla.

Do hlavního města Jerevanu jsme přilítli v noci. Ubytování už bylo vošéfovaný mobilní aplikací, takže jsme se jen uložili a dospali deficit. Druhý den ráno jsme si půjčili auto Nisan Tidda, což na celej náš pobyt vyšlo i s benzínem asi na šestku. Jelikož jsme byli dva, měli jsme krásnej konfort.

I když toho v Jerevanu k vidění celkem moc není, město je to skvělé. Mám rád jen tak trajdat a odbočovat řízený pouze pocitem. Pár věcí jsme ale vidět chtěli. Vyhlídku na Ararat – bájnou horu na území Turecka, kde údajně kotvila Noemova archa. Pak nějaký ty tržnice, žrádelny a hlavně místní pivovar s namístní poměry celkem dobrým pivem.

Druhý den už sedíme v autě směr jih. Cestování autem má obrovskou výhodu, že toho stihnete xkrát víc a dostanete se na místa, kam lokální dopravou ne. Argumenty, že v hromadné dopravě více splynete a nasajete místní kraj jsou krásné když začínáte cestovat. Po letech už se vám tenhle fakt omrzí. V mnoha zemích marníte mnoho času čekáním na autobusy, které mnhody ani nepřijdou. Už jsem si tohodle dobrodružství užil dost, takže raději po vlastních kolech.

Naše první destinace byl Novarang – profláknutej klášter v nádhernejch horách. Víc než samotnou památku jsme si však užili koupání v místní řece.

Cíl pro ten den by Jermuk, nádherný “lázeňský” město uprostřed divočiny. Vodopády, řeky…ale taky dost drahý hotely. Nakonec jsme udělali takovou oblíbenou věc, že vybereme na mapě náhodný místo a tam se nějak vyspíme. Dojeli jsme v podvečer do města, který přesně charakterizovalo značnou část Arménie. Rozpadnutý paneláky, vraky rezavejch aut, děravý silnice a mezi tím se prohánějí žigulíky na pokraji rozkladu. To vše má ale nádhernou atmosféru. Tu noc jsme ztrávili u lidí v panelákovém bytě, kteří nás tam velice ochotně pozvali.

Návštěva Tetevu, snad nejproslulejší arménský památky, stojí za to. Vyjedete nejdelší lanovkou na světě na krásný místo s krásnou starověkou architekturou, projdete se po krásnejch horách a vesnicích, prohlídnete si v údolí Ďáblův most.

Tu noc jsme chtěli přespat na divoko vedle auta, ale nedařilo se nám najít místo. Když už jsme měli spacáky na zemi, přišlo zvláštní tušení. Vzhledem k tomu, že jsme byli na předměstí neznámého města a všude se někdo potuloval, dojeli jsme do Goris. Arménie je velice bezpečná země, ale znáte to. Někdy máte prostě blbej pocit.

Goris je úžasný městečko zapadnutý v horách. Zde jsme zjišťovali jakým způsobem dostat víza do Náhorního Karabachu.

A právě Karabach je kapitolou samou pro sebe.

Jak dostat víza byl oříšek, neb informace se lišily. Nakonec jsme do Karabachu vjeli, na hranicích dostali formulář a v hlavním městě Karabachu Stepenakertu si víza vyřídili na úřadě.

Do náhorního Karabachu ministerstvo zahraníčí důrazně nedoporučuje jezdit. Nedávno zde ještě probíhala válka, občas se někde ještě střílí a jsou zde miny. Reálně je to však jinak. Pokud neděláte blbosti, je Karabach skvělou a bezpečnou destinací. Skvělý lidé, nádherná příroda a zajímavý věci.

Města duchů, jako je Agdam jsou však děsivou podívanou. Jsou to defakto jen trosky připomínající těžky osud týhle části planety. Současně je Karabach přiřknut sousedními Azerbajdžánu, ale od roku 1991 se ho domáhají Arméni a defakto se Karabach pokouší také o samostatnost. To vše vedlo ke krutým bojům. Vyslech jsem si z úst lokálů neuvěřitelně krutý příběhy. Po genocitě Arménů vedenou Turky si tihle lidé zkusili v historii opravdu mnoho.

Autem jsme projeli místy téměř neschůdnou, ale jinak dobrou silnicí do úchylný vesnice Vayk a pak dále nádhernejma soutěskama až zpět do Arménie k jezeru Sevan.

Tohle jezero má skvělou atmošku, ale sehnat zde ubytování je takřka nemožný. Nakonec se podařilo a druhej den jsme zamířili na sever Arménie do úžasnýho horskýho města Dilijian. Procházky po kopcích krásně uzavřely tenhle skvělej výlet a následující den už nás za výtal Jerevan.

Tuhle část planety můžu vřele doporučit. Zvlášť Náhorní Karabach, kterej nás naprosto uhranul. Tuším, že již brzy nebude tak exotický a stane se rájem trekařů a batůžkářů.

332