Indie 2005
Toto píšeme ve třech. Střídáme se já, Matěj a Jirka.
01.01.2005
INDIE VE TŘECH
Toto zpravodajstvo je psané celou naší idnickou expedicí, čili na střídačku se Zemánkem a bráchou (Wohmatem).
03.01.2005
Namaste vy bando jedna zmrzla,
sedim v mym oblibeny internet coffe na jedny plazi ve vesnicce Palolem, stat Goa, zeme Indie, svetadil Asie, planeta Zeme. Octnul jsem se tu skoro presne po roce, ale tentokrat ne sam, domluvil jsem se s jednim pribuznym, brachou Honzou a dalsim kolegou z prace, Jirkou Zemankem, ze prvni dva mesice roku 2005 si dame spolu a tady. Tedy ne jen tady na plazi, ale budem se libovolne courat indickou krajinou, poznavat, uzivat si, koupat se, lezt po horach, smrdet ve mestech, nudit se na zastavkach autobusu a nechavat se okradat.
Uz je po setmeni, a na plazi zacal nocni zivot, kterej je tu fakt prijemnej – bary z bambusu, svetylka, lampiony, zradlo, piti…lidi se bavi a konzumuji, stejne jako ted Jirka s Honzou. Ja musim psat. Tedy nemusel bych, ale slibil jsem to. Priste bude jiny spisovatelem.
OK, z Prahy jsme vylitli v patek rano, pak smrdeli cely odpoledne ve Frankfurtu, pak jsme nasedli do letadla od India Air, kde uz behali letusky v habitech a servirovaly nam moderne zabaleny indicky kejdy. Meli jsme v planu v letadle poradne oslavit Silvestra, lec bohuzel stejny napad neprisel ze strany personalu – par hodin pred pulnoci zastavili nekompromisne konzumaci, zhasnuli svetla a nechali nas strizlivy usnout. Vyslouzili si tim par originalnich ceskych nadavek z oci do oci, kterym bohuzel nerozumeli. Zatim totiz cestina neni na seznamu svetovych jazyku.
Indickou zem jsme polibili v sobotu kratce po rozbresku, tedy jen obrazne, zloutenku si nechame na pozdeji. Uz z Prahy jsme meli koupeny letenky do Goa, tam teprve jsme opustili letistni prostory a mistnimi lokalnimi autobusy dojeli do Palolemu, kde jsem vloni stravil asi ctrnact dni. Doplouzili jsme se na plaz, odhalili belobu telni a ve spodnim pradle ( to je teda trefny:)) jsme skocili do vln Arabskeho more, ktere osplouchava zapadoindicke pobrezi. Balzam, balzam, balzam…
Pak ubytovani v jednom bungalowu na skale, prvni jidlo, prvni banana shake, prvni spek…vzhledem k utrmacenosti jsme v devet vytuhli a dali si krasnejch ctrnact hodin spanku.
Dnes jsme si pujcili kola a objeli okoli, abychom se dobre aklimatizovali. Takze na trh se smradlavejma rybama, k rece na akvarijni rybicky, ulicky, jine plaze. Mame zde v planu stravit tak tyden a pak jinam. Meli jsme v planu jizni Indii, ale jak kazdy vi, splachla to tam vlna, hrozej nemoci ( jestli uz tam nejsou ) a mistni sami to nedoporucujou, takze tvorime plan novej, kterej zatim zni – nevime. Ale mame cas premyslet.
A co vy, jak jste oslavili Silvestra? Jestli dobre, tak si pogratulujte, jestli spatne, nezoufat prosim, za rok bude pravdepodobne dalsi a bude cas na novej pokus. Kazdopadne jeste jednou – at mate pohodu.Zatim zdar
WohmatPS: Kluci meli vcera trochu problem seznamit se tureckejma hajzlama, hlavne se smejcenim koryta rukou (jiny zpusob zde neni), ale po par neuspesnych pokusech se uz vraceji z onoho mista cisti a vonavi. Budou dobrymi Indy!
sedim v mym oblibeny internet coffe na jedny plazi ve vesnicce Palolem, stat Goa, zeme Indie, svetadil Asie, planeta Zeme. Octnul jsem se tu skoro presne po roce, ale tentokrat ne sam, domluvil jsem se s jednim pribuznym, brachou Honzou a dalsim kolegou z prace, Jirkou Zemankem, ze prvni dva mesice roku 2005 si dame spolu a tady. Tedy ne jen tady na plazi, ale budem se libovolne courat indickou krajinou, poznavat, uzivat si, koupat se, lezt po horach, smrdet ve mestech, nudit se na zastavkach autobusu a nechavat se okradat.
Uz je po setmeni, a na plazi zacal nocni zivot, kterej je tu fakt prijemnej – bary z bambusu, svetylka, lampiony, zradlo, piti…lidi se bavi a konzumuji, stejne jako ted Jirka s Honzou. Ja musim psat. Tedy nemusel bych, ale slibil jsem to. Priste bude jiny spisovatelem.
OK, z Prahy jsme vylitli v patek rano, pak smrdeli cely odpoledne ve Frankfurtu, pak jsme nasedli do letadla od India Air, kde uz behali letusky v habitech a servirovaly nam moderne zabaleny indicky kejdy. Meli jsme v planu v letadle poradne oslavit Silvestra, lec bohuzel stejny napad neprisel ze strany personalu – par hodin pred pulnoci zastavili nekompromisne konzumaci, zhasnuli svetla a nechali nas strizlivy usnout. Vyslouzili si tim par originalnich ceskych nadavek z oci do oci, kterym bohuzel nerozumeli. Zatim totiz cestina neni na seznamu svetovych jazyku.
Indickou zem jsme polibili v sobotu kratce po rozbresku, tedy jen obrazne, zloutenku si nechame na pozdeji. Uz z Prahy jsme meli koupeny letenky do Goa, tam teprve jsme opustili letistni prostory a mistnimi lokalnimi autobusy dojeli do Palolemu, kde jsem vloni stravil asi ctrnact dni. Doplouzili jsme se na plaz, odhalili belobu telni a ve spodnim pradle ( to je teda trefny:)) jsme skocili do vln Arabskeho more, ktere osplouchava zapadoindicke pobrezi. Balzam, balzam, balzam…
Pak ubytovani v jednom bungalowu na skale, prvni jidlo, prvni banana shake, prvni spek…vzhledem k utrmacenosti jsme v devet vytuhli a dali si krasnejch ctrnact hodin spanku.
Dnes jsme si pujcili kola a objeli okoli, abychom se dobre aklimatizovali. Takze na trh se smradlavejma rybama, k rece na akvarijni rybicky, ulicky, jine plaze. Mame zde v planu stravit tak tyden a pak jinam. Meli jsme v planu jizni Indii, ale jak kazdy vi, splachla to tam vlna, hrozej nemoci ( jestli uz tam nejsou ) a mistni sami to nedoporucujou, takze tvorime plan novej, kterej zatim zni – nevime. Ale mame cas premyslet.
A co vy, jak jste oslavili Silvestra? Jestli dobre, tak si pogratulujte, jestli spatne, nezoufat prosim, za rok bude pravdepodobne dalsi a bude cas na novej pokus. Kazdopadne jeste jednou – at mate pohodu.Zatim zdar
WohmatPS: Kluci meli vcera trochu problem seznamit se tureckejma hajzlama, hlavne se smejcenim koryta rukou (jiny zpusob zde neni), ale po par neuspesnych pokusech se uz vraceji z onoho mista cisti a vonavi. Budou dobrymi Indy!
04.01.2005
Cau bando Ceska
Uz se nam zacinaj zabarvovat nosanky do cervena a ramena chytaj takovou tu palivou citlivost na vsechno, co se jich dotkne. Vlas je slepen morskou vodou a pantofle na noze neustale oklepava vsudypritomny pisek. Z nasich ust se casto ozve onen indicky pozdrav „namaste“ a na tvari se pak mistnim utvori takovej ten pratelskej vyraz. „Hallo, where are you from?“ a my pak vysvetlujeme, kde vlasne ta republika ceska je.
Panove a damy. Nase prvni indicke, unpluget vystoupeni probehlo za velkych ovaci. Jazyk cesky odvedl velkou praci a vecer na plazi v objeti nejruznejsich vuni koreni a kadidel byl tak romantickej, ze si lide vynutili i pridavek. Dve akusticke kytary a tri zpevy se rozlehaly siroko daleko a banana sejky chutnaly az do pozdnich hodin. A Pedro se vraci, nebo U nas na Nouzove v akusticke podobe zni srandovne.
Take uz pomalu rozlouskavame nas cestovnim plan. Povede nejprve do stredu zeme a pak dale na sever. Presuny budou umorne a zdlouhave, ale co je to proti mnoha hodinam stravenych v nasi dodavce, kterou krizujeme nasi vlast z koncertu na koncert.
Co se deje prave ted? Sedime z Matejem v internet kavarne s nejpomalejsim pripojenim na svete, za zady nam buci krava a troubej ryksi a Zemanek si vali sunku v pisku a cte Svejka. „..a babo, jestli nekdy sysela, ze cisar pan je dobytek, mlcela vo tom“.
Co dodat. Je nam tu hej, ale pravou atmosferu Indie ochutname az v jinych zonach, nez je Palolem, kde se nachazime. Nezlobte se na me, ze sem ted napsal tak kratkou zpravu, ale dlouhej cas sem bojoval s pripojenim a tak sem se u toho zapotil, ze musim skocit do vln.Majte se
Honzhomolka
Panove a damy. Nase prvni indicke, unpluget vystoupeni probehlo za velkych ovaci. Jazyk cesky odvedl velkou praci a vecer na plazi v objeti nejruznejsich vuni koreni a kadidel byl tak romantickej, ze si lide vynutili i pridavek. Dve akusticke kytary a tri zpevy se rozlehaly siroko daleko a banana sejky chutnaly az do pozdnich hodin. A Pedro se vraci, nebo U nas na Nouzove v akusticke podobe zni srandovne.
Take uz pomalu rozlouskavame nas cestovnim plan. Povede nejprve do stredu zeme a pak dale na sever. Presuny budou umorne a zdlouhave, ale co je to proti mnoha hodinam stravenych v nasi dodavce, kterou krizujeme nasi vlast z koncertu na koncert.
Co se deje prave ted? Sedime z Matejem v internet kavarne s nejpomalejsim pripojenim na svete, za zady nam buci krava a troubej ryksi a Zemanek si vali sunku v pisku a cte Svejka. „..a babo, jestli nekdy sysela, ze cisar pan je dobytek, mlcela vo tom“.
Co dodat. Je nam tu hej, ale pravou atmosferu Indie ochutname az v jinych zonach, nez je Palolem, kde se nachazime. Nezlobte se na me, ze sem ted napsal tak kratkou zpravu, ale dlouhej cas sem bojoval s pripojenim a tak sem se u toho zapotil, ze musim skocit do vln.Majte se
Honzhomolka
07.01.2005
zdravim vas krajane moji.
Tak jak jsme dojeli to uz vite,jak vypadame to uz taky vite.vlastne nevite,protoze ubehli dva dny a ja se pomalu stavam natur indem,coz znamena,ze moje kuze zle tmavne uz nevipadam jako slovanskej fesak,ale jako ind uz skoro jo.kluci se me pomalu zacinaj stranit.nastesti nemam knirek a taky oci mam jiny,takze to jeste de.
no jinak jak taky vite jsme v goa coz je vlastne takovej svet v indii.jsou tady lidi snad odevsat i eskimaci.takze si dokazete predstavit kolik tu chodi nadhernych divek vseho druhu i kmene i vyznani.ja pro ne ovsem nejsem atraktivni,protoze indu je tu a to da rozum veri much.no proste pro me je to tady zatm raj.i gastronomie mi tu jde k duhu.vsechno mi zatim chutna a je to velmi dia,takze se muze stat,ze me ani nepoznate.na druhou stranu tady maj pivo cimz se zase vsechno jaksi vyrovnava.
dneska mame ctvrtek a my si byli koupit listky na autobus,kterewj nas hodi do vnitrozemi na hampi coz je misto plny krasnejh chramu a taky krajina je pry intaresantni,alespon z matejova vypraveni tak jest. no a pak pojedeme dale na sever.a dale budeme psati.takze cau zdravi vas manzurianska koule jirka.
PS. prujem zatim nemam
no jinak jak taky vite jsme v goa coz je vlastne takovej svet v indii.jsou tady lidi snad odevsat i eskimaci.takze si dokazete predstavit kolik tu chodi nadhernych divek vseho druhu i kmene i vyznani.ja pro ne ovsem nejsem atraktivni,protoze indu je tu a to da rozum veri much.no proste pro me je to tady zatm raj.i gastronomie mi tu jde k duhu.vsechno mi zatim chutna a je to velmi dia,takze se muze stat,ze me ani nepoznate.na druhou stranu tady maj pivo cimz se zase vsechno jaksi vyrovnava.
dneska mame ctvrtek a my si byli koupit listky na autobus,kterewj nas hodi do vnitrozemi na hampi coz je misto plny krasnejh chramu a taky krajina je pry intaresantni,alespon z matejova vypraveni tak jest. no a pak pojedeme dale na sever.a dale budeme psati.takze cau zdravi vas manzurianska koule jirka.
PS. prujem zatim nemam
09.01.2005
Namaste parto,
Namaste parto,
po spancich se mi tecou potoky potu, pramenici kdesi na sesuli a ve vterinovych intervalech dopadaj na rozpalenou zem, kde okamzite mizi, aby je jako cerstvou paru rozehnal vitr vanouci od patnact metru vzdaleneho more. Je sobota odpoledne, ale tady se sobota nicim neodlisuje od ostatnich dni. Maximalne to vnimaji mistni deti skolou povinne ( samozrejme i s uciteli), jinak pracuje/nepracuje se tu bez ohledu na jmeno dne. A tak maj otevreno i v tyhle boude s napisem INTERNET, kde se momentalne roztejkam na bambusovy zidli.
Tak mame za sebou prvni tyden dovoleny, straveny bazamovanim tela v mori, projizdkami na kolech a motorkach, jedenim a stridmim pitim, rikame tomu karantena. S tyhle karanteny dnes vecer v devet unikneme za pomoci nocniho autobusu do dalsi destinace, Hampi, kde me vloni zklatila podebrana noha, reagujice tak na mistni „hygienu“. S morem se setkame zase az nekdy v unoru, do te doby se budem nejak chaoticky pohybovat vnitrozemim, kudy presne zatim nevime, budem se spolehat na pruvodce a cizi rady. Mame hafo casu a milion moznosti, ja myslim, ze pokud nas nepotka nejakej zaser v podobe nemoci, ci ceho, uvidime toho dost.
Zatim, krome toho, ze mi natekla voda do hlavy, nikoho nic nebolelo, ani nesejmulo. Dokonce se jeste nikdo nedopracoval ke sracce, asi jsou nase zaludky otrly, kazdopadne je to lepsi nez doma, kde tim diky zdrave muzikantske strave na benzinkach trpime kazdy a casto. Kluci si tady neuveritelne posusnavaj na mistnich specialitach a jelikoz jsou navic Wohon a Wozem zdatni kuchari, nabourali se tu do jedny mistni kuchyne a ocumujou, ocumujou a pisou si: jedno kravsky hovno smichame s rozemletym hadem, pridame zraloci koule a nakladany slimaky pobrezni, zalijeme to hnisem ze sloniho akne a podavame s chlebem s bilou plisni na povrchu, alias hermochlebem. Cert vi, kde k tomu doma sezenou ingredience, ale prej uz si nasli alternativu, takze jestli se budete chtit pozvracet, zajdete si k nim domu.
Vcera jsem to tak zlehka natuknul na foru – jelikoz mame sebou kytary spanelky, krome jinyho byti zde i hrajem. Brnkame si, bud separatne, nebo spolu a tvorime nejake pisne. Ty pisne se pravdepodobne nikdy nikde neobjevi, delame je jen pro tuhle prilezitost, jsou takovy lehky, brnk brnk lalala a vam, heavymetalovym posluchacum, by se urcite nelibily:) Mimochodem, mame tu jeste z letiste koupeny heavymetalovy casopis Spark, coz je velice legracni ctivo o strasne drsnejch muzikantech. Ukazovali jsme to nejakejm Indum a ti se velice smali, az se za zebra popadali, rikali jsme jim, hele, to neni k smichu, tadyten zmalovanej se zdvizenym prostrednickem je fakt tvrdej kluk, zadnej pozer, ten se nelekne niceho, jenom Satana a oni, ze by stacilo na nej pustit leguana a stekl by mu make-up. Proste – domorodcum nevysvetlis, ze s poradnym heavymetalistou neni zadna prdel. Tolik o serioznich mediich.
Tak, ted mame pul paty odpoledne, ja se vratim k parte, hodime par koupacek a pak vyrazime na konec jednoho malyho poloostruvku, odkud je moc dobrej pohled na zapad slunce. Posledni zapad slunce zde v Palolemu. Hej, vy tam doma, vite vubec jeste, jak vypada poradnej letni zapad slunce? Kdyz sedite do pul tela na kameni, dole sploucha more, fouka teplej vitr a ta cervena koule je tak velika, ze snad praskne? Nemusim moc romanticky keci, ale zapad slunce by mohl byt celej den, jest to vec neokoukatelna a clovek se cejti tak nejak dobre. Mozna proto, ze zacina vecer a my nekam pujdem…
Mejte se
Wohmat
po spancich se mi tecou potoky potu, pramenici kdesi na sesuli a ve vterinovych intervalech dopadaj na rozpalenou zem, kde okamzite mizi, aby je jako cerstvou paru rozehnal vitr vanouci od patnact metru vzdaleneho more. Je sobota odpoledne, ale tady se sobota nicim neodlisuje od ostatnich dni. Maximalne to vnimaji mistni deti skolou povinne ( samozrejme i s uciteli), jinak pracuje/nepracuje se tu bez ohledu na jmeno dne. A tak maj otevreno i v tyhle boude s napisem INTERNET, kde se momentalne roztejkam na bambusovy zidli.
Tak mame za sebou prvni tyden dovoleny, straveny bazamovanim tela v mori, projizdkami na kolech a motorkach, jedenim a stridmim pitim, rikame tomu karantena. S tyhle karanteny dnes vecer v devet unikneme za pomoci nocniho autobusu do dalsi destinace, Hampi, kde me vloni zklatila podebrana noha, reagujice tak na mistni „hygienu“. S morem se setkame zase az nekdy v unoru, do te doby se budem nejak chaoticky pohybovat vnitrozemim, kudy presne zatim nevime, budem se spolehat na pruvodce a cizi rady. Mame hafo casu a milion moznosti, ja myslim, ze pokud nas nepotka nejakej zaser v podobe nemoci, ci ceho, uvidime toho dost.
Zatim, krome toho, ze mi natekla voda do hlavy, nikoho nic nebolelo, ani nesejmulo. Dokonce se jeste nikdo nedopracoval ke sracce, asi jsou nase zaludky otrly, kazdopadne je to lepsi nez doma, kde tim diky zdrave muzikantske strave na benzinkach trpime kazdy a casto. Kluci si tady neuveritelne posusnavaj na mistnich specialitach a jelikoz jsou navic Wohon a Wozem zdatni kuchari, nabourali se tu do jedny mistni kuchyne a ocumujou, ocumujou a pisou si: jedno kravsky hovno smichame s rozemletym hadem, pridame zraloci koule a nakladany slimaky pobrezni, zalijeme to hnisem ze sloniho akne a podavame s chlebem s bilou plisni na povrchu, alias hermochlebem. Cert vi, kde k tomu doma sezenou ingredience, ale prej uz si nasli alternativu, takze jestli se budete chtit pozvracet, zajdete si k nim domu.
Vcera jsem to tak zlehka natuknul na foru – jelikoz mame sebou kytary spanelky, krome jinyho byti zde i hrajem. Brnkame si, bud separatne, nebo spolu a tvorime nejake pisne. Ty pisne se pravdepodobne nikdy nikde neobjevi, delame je jen pro tuhle prilezitost, jsou takovy lehky, brnk brnk lalala a vam, heavymetalovym posluchacum, by se urcite nelibily:) Mimochodem, mame tu jeste z letiste koupeny heavymetalovy casopis Spark, coz je velice legracni ctivo o strasne drsnejch muzikantech. Ukazovali jsme to nejakejm Indum a ti se velice smali, az se za zebra popadali, rikali jsme jim, hele, to neni k smichu, tadyten zmalovanej se zdvizenym prostrednickem je fakt tvrdej kluk, zadnej pozer, ten se nelekne niceho, jenom Satana a oni, ze by stacilo na nej pustit leguana a stekl by mu make-up. Proste – domorodcum nevysvetlis, ze s poradnym heavymetalistou neni zadna prdel. Tolik o serioznich mediich.
Tak, ted mame pul paty odpoledne, ja se vratim k parte, hodime par koupacek a pak vyrazime na konec jednoho malyho poloostruvku, odkud je moc dobrej pohled na zapad slunce. Posledni zapad slunce zde v Palolemu. Hej, vy tam doma, vite vubec jeste, jak vypada poradnej letni zapad slunce? Kdyz sedite do pul tela na kameni, dole sploucha more, fouka teplej vitr a ta cervena koule je tak velika, ze snad praskne? Nemusim moc romanticky keci, ale zapad slunce by mohl byt celej den, jest to vec neokoukatelna a clovek se cejti tak nejak dobre. Mozna proto, ze zacina vecer a my nekam pujdem…
Mejte se
Wohmat
12.01.2005
Namaste parto.
Vcera brzo po ranu sme byli vyprdnuti na Hampi do raniho rozbresku. Noc stravena v preplnenem autobusu na zemy byla tak bezesna, ze jsme spankovej deficit museli dohnat odpolednim odpocinkem. Mistni komunikace prvni tridy josu jako nase silnice tridy devadesate, tudiz se cesta stava dobrym trenikem pro zacinajici kosmonauty. Kdo nezazil, npochopi.
Hampi, jak uz psal minulej rok bracha, je naprostej ulet uletu. Priroda tady musela bejt pod vlivem nejakyho halucinogenu, kdyz toto misto vytvarela. Nekonecna krajina plna podivnejch kamenejch utvaru, do kterych sou vestaveny chramy a sochy, vsude bananovnik a palma, otravne opice a zebraci a hlavne ta atmosfera, hmmm, nepopsatelne.Z nasi ubykace se dostavame na druhou stranu reky v takovejch miskach. Normalni by bylo zde pouzivat pramici ceskou, ale Indie ma na vsechno svuj vlastni recept. Zkratka na plavbu pres jedovatej kanal [plnej sracek a nemoci] se pouziva takova proutena miska, do ktery ste nalozeny vcetne motorek nejruznejsiich obsahu a prevoznik pak naprosto nesystematicky padluje takovou vareckou az k druhemu brehu. Mesto je skutecne misticke, obvzlaste pak pri zapadu slunce nabyva primo magicnosti. Promenadujou se tady ruzna idividua, vcetne cerne odenejch fousacu, ovesenejch kytkama a cingrlatkama a spinbava decka vam neustale vnucujou cetky vseho druhu. Do toho samozrejme vsude poflakujespousta krav, vypelichanejch psu a opic. Improvizovane pribtky v chudci casti mesta neustale pritahuji oci i kdyz si pak clovek pripada jako vopruzujici cumil.Taky na nas bylo vymameno dalsi vystoupeni na nasi indicke tour. Nest kytaru pres rameno vzbuzuje dojem, ze prijela dlouho ocekavana zabava a dokad nezahrajete par odrhovacek, nemate pokoj.
Dneska cinime vypravu na Opici Horu a hlavne neco dobryho pojime, aby se nam lepe slo.
Zatim si uzivejte sedeho, studeneho, neprijemneho zimniho oparu a Wohnoutickove se zatim namazou kremem faktoru 8.
HonzHomolka
Vcera brzo po ranu sme byli vyprdnuti na Hampi do raniho rozbresku. Noc stravena v preplnenem autobusu na zemy byla tak bezesna, ze jsme spankovej deficit museli dohnat odpolednim odpocinkem. Mistni komunikace prvni tridy josu jako nase silnice tridy devadesate, tudiz se cesta stava dobrym trenikem pro zacinajici kosmonauty. Kdo nezazil, npochopi.
Hampi, jak uz psal minulej rok bracha, je naprostej ulet uletu. Priroda tady musela bejt pod vlivem nejakyho halucinogenu, kdyz toto misto vytvarela. Nekonecna krajina plna podivnejch kamenejch utvaru, do kterych sou vestaveny chramy a sochy, vsude bananovnik a palma, otravne opice a zebraci a hlavne ta atmosfera, hmmm, nepopsatelne.Z nasi ubykace se dostavame na druhou stranu reky v takovejch miskach. Normalni by bylo zde pouzivat pramici ceskou, ale Indie ma na vsechno svuj vlastni recept. Zkratka na plavbu pres jedovatej kanal [plnej sracek a nemoci] se pouziva takova proutena miska, do ktery ste nalozeny vcetne motorek nejruznejsiich obsahu a prevoznik pak naprosto nesystematicky padluje takovou vareckou az k druhemu brehu. Mesto je skutecne misticke, obvzlaste pak pri zapadu slunce nabyva primo magicnosti. Promenadujou se tady ruzna idividua, vcetne cerne odenejch fousacu, ovesenejch kytkama a cingrlatkama a spinbava decka vam neustale vnucujou cetky vseho druhu. Do toho samozrejme vsude poflakujespousta krav, vypelichanejch psu a opic. Improvizovane pribtky v chudci casti mesta neustale pritahuji oci i kdyz si pak clovek pripada jako vopruzujici cumil.Taky na nas bylo vymameno dalsi vystoupeni na nasi indicke tour. Nest kytaru pres rameno vzbuzuje dojem, ze prijela dlouho ocekavana zabava a dokad nezahrajete par odrhovacek, nemate pokoj.
Dneska cinime vypravu na Opici Horu a hlavne neco dobryho pojime, aby se nam lepe slo.
Zatim si uzivejte sedeho, studeneho, neprijemneho zimniho oparu a Wohnoutickove se zatim namazou kremem faktoru 8.
HonzHomolka
12.01.2005
drazi krajane
Ttak je zase rada na me,abych vas obeznamil s tim co se s nami deje v zemi,ktera je neuveritelne neuveritelna.je to fakt strasnej rozdil mezi nami a mistnima lidma.my se porad za necim pachtime furt neco musime,ale tady jako by byli vsichni velice zpomaleni a tak nejak v klidu i kdyz vetsina lidi tady zije uplne jednoduchym zivotem,na hranici hladu,nikdo si nestezuje a vsichni na nas tasej ty jejich bily zuby v cernym kxichtiku.[ja sem sice taky cernej taky se smeju,ale namam bily zuby]proste prosty lid je tu moc prijemnej.tak napriklad cekani na jidlo tady zabere hrozne moc casu.clovek rano pride do hospody hladovej jak pes se tesi na to jak se hned nacpe a de.toto tady neni mozne,protoze pridete do restaurace a tam je hezka starsi pani hostinska,ktera se na vas hezky usmeje a pozdravi.vy se tesite jak vam prinese menu a vyberete si papu,ale tak to neni.po pozdravu se pani tak na ctvrt hodinky ztrati kamsi nekam.vy uz hlady nevidite,rikate si to neni mozny kde je ta baba.pak pride usmeje se zase na vas a donese menu.vam nezbyva nez se taky usmat ackoliv mate hlad.pak samozrejme zase nekam zmizi a procedura se opakuje jen s tim rozdilem,ze si obednate.pak se jidlo tak hodinku pripravuje.vy uz kourite na lacno ackoliv se to nema.no apk to snite za pet minut a je to.a takhle je to tady se vsim.az na placeni to je vzdycky hned.clovek si musi zviknout.holt jinej kraj jinej mrav.ja uz si zvikam,ale treba matej se s cekanim vyporadava o trochu hure.
jinak jsme stale na hampi coz je misto fakt krasny.porad si rikame jak to tady mohlo vzniknout.proste rozprskli vobrovsky sutry padesat kilaku do kola.neuveritelny.az sem nekdy pojedete nesmite hampi vynechat.
tak se mejte pratele.my zejtra rano padime do mesta jehos nazev jsem zapomel.
cau zem
PS.stale bez prujmo.zatim
Ttak je zase rada na me,abych vas obeznamil s tim co se s nami deje v zemi,ktera je neuveritelne neuveritelna.je to fakt strasnej rozdil mezi nami a mistnima lidma.my se porad za necim pachtime furt neco musime,ale tady jako by byli vsichni velice zpomaleni a tak nejak v klidu i kdyz vetsina lidi tady zije uplne jednoduchym zivotem,na hranici hladu,nikdo si nestezuje a vsichni na nas tasej ty jejich bily zuby v cernym kxichtiku.[ja sem sice taky cernej taky se smeju,ale namam bily zuby]proste prosty lid je tu moc prijemnej.tak napriklad cekani na jidlo tady zabere hrozne moc casu.clovek rano pride do hospody hladovej jak pes se tesi na to jak se hned nacpe a de.toto tady neni mozne,protoze pridete do restaurace a tam je hezka starsi pani hostinska,ktera se na vas hezky usmeje a pozdravi.vy se tesite jak vam prinese menu a vyberete si papu,ale tak to neni.po pozdravu se pani tak na ctvrt hodinky ztrati kamsi nekam.vy uz hlady nevidite,rikate si to neni mozny kde je ta baba.pak pride usmeje se zase na vas a donese menu.vam nezbyva nez se taky usmat ackoliv mate hlad.pak samozrejme zase nekam zmizi a procedura se opakuje jen s tim rozdilem,ze si obednate.pak se jidlo tak hodinku pripravuje.vy uz kourite na lacno ackoliv se to nema.no apk to snite za pet minut a je to.a takhle je to tady se vsim.az na placeni to je vzdycky hned.clovek si musi zviknout.holt jinej kraj jinej mrav.ja uz si zvikam,ale treba matej se s cekanim vyporadava o trochu hure.
jinak jsme stale na hampi coz je misto fakt krasny.porad si rikame jak to tady mohlo vzniknout.proste rozprskli vobrovsky sutry padesat kilaku do kola.neuveritelny.az sem nekdy pojedete nesmite hampi vynechat.
tak se mejte pratele.my zejtra rano padime do mesta jehos nazev jsem zapomel.
cau zem
PS.stale bez prujmo.zatim
17.01.2005
Namaste,
moucha indicka je z meho pohledu docela podobna sve ceske pribuzne, ale je urcite doternejsi a diky teplemu podnebi, mnostvi krav a ostatni zvere je jich…o neco vic, nez obyvatel Indie.Tak alespon konstatuji pri odhaneni smecky techto rafinovanejch prenasecu chorob, kteri me rusi pri psani dalsi zpravy z indickeho poloostrova. Uplynulo nam zde jiz ctrnact dni a to jako voda.
Nejdrive vam reknu, jak jsme na tom se zdravim. Krome lepry, zloutenek ABC, malarie a cholery nas, respektive me a brachu, kosi velehrozna choroba – sracka poradna ( lat. hovnus kasus ). Bracha tim trpi uz tyden, ja byl jeste pred tremi dny ok, to jsme byli v Hampi, v poradku, no a jedno hezky odpoledne ( jina tu nejsou ) sedime pod mangovnikem, pijeme a hodujeme, kdyz tu se stocila rec ke srackam a ja se chlubim klukum, ze jsem stale ok. Pro zdurazneni jsem trikrat zaklepal na drevo, prvni tuk – nic, druhej tuk – zasimrani a zaskrundani v brise, no a se tretim tukem se dostavil takzvany atak alias na kahanu. Poctvrte uz jsem tukal na dvere wc a ted uz je to tour de kadibudka.
Prijdu vam moc fekalni? Pardon, omlouvam se, kdyztak si predchozi odstavec vymazte z pameti. Ale zde je to otazka casu, kdy se k turistum dostavi zaludecni problem. Mistni hygiena…to by bylo na fekal – roman. Jelikoz jak jiz bylo receno, kravy, prasata, opice, psi, kocky, drubez atd se vyskytuji opravdu vsude, moderni centra mest nevyjimaje a zvirata na zachod chodi v miste ataku, tedy kdekoliv, do toho odpadky, hmyz a spol, je strasne tezky, v podstate nemozny se vyhnout tomu, aby se ti do tela nedostala nejaka neplecha.
Ted se nase skupina naleza v meste Bijapur, ktere turiste z ciziny pravdepodobne moc nepritahuje, za cely dny jsem videl vsehovsudy ctyri bily xichty, brachu, Zemanka, naseho noveho kamose Alexe z Nemecka a pak jednu zrudu v zrcadle. Alexe jsme potkali na Hampi, je to v pohode klucina, cestuje sam, je tu na pul roku, citil se opustene, tak jsme ho s klukama adoptovali. Bude s nami pravdepodobne az do konce pobytu, naucil se prsi. Jedina nevyhoda je, ze je prehnane cistotnej a rano i vecer je schopnej se hodinu mejt, cistit, mazat a vonet. Krome Hampi a ted Bijapuru jsme uz spolu byli v Badami na uchylnejch jeskynnich chramech.
V Badami nemaj bungalowy, tedy chyse z bambusu, nybrz jen hotely ruznejch razeni, tak jsme si cirka za nasich sto padesat korun pronajali pokoj pro ctyri, kde byla dokonce televize. Sledovat indicke programy je zabava sama o sobe, jde to tezko popsat, mozna, ze kdyz reknu, ze co do kvality, scenare, rezije a hlavne hereckejch vykonu mistni filmy a klipy nesahaj argentinskejm telenovelam ani po paty, vubec neprehanim. Je to velika prdel. Chystame se z bandou navstivit nejake mistni kino, nebot Indove to tam prej neuveritelne prozivaj. Pribehy filmu jsou snad delany pres kopirak, krasnej hrdina, kterymu unesl osklivej padouch a jeho banda krasnou zenu, on ji samozrejme osvobodi, kdyz premuze tisic osklivejch nepratel, ona place stestim, on ji, cely zkrvaveny, objima a do toho hraje romanticka huba. Samozrejme nesmi na konci chybet zapad slunce. A klipy? No coment, to i my mame lepsi.
Jak jsem uz uvedl, tady v Bijapuru nejsou turisti a podle toho to taky vypada. Nase chuze ulici vzbuzuje nezaslouzenou pozornost, neni nikoho, kdo by si nas nevsim a alespon neotevrel hubu prekvapenim, co jako ze to sakra je? Skoro vsichni nas zastavuji, ptaj se lamanou pseudoanglictinou, odkud jsme, jak se jmenujeme a tak. Zbytek po nas obcas plivne, nebo zahrozi, neco zanadava – nachazime se totiz ve meste, ktere z casti obyvaji muslimove, kterejm se asi nelibi to, ze nemame jako oni dlouhy kalhoty a kosile ( natelnik a kratasy je podle pruvocu urazeji ). Pred chvili jeden rek brachovy, ze ma rad Usamu bin Ladina…co k tomu dodat, vzhledem k tomu, ze jsme na jejich uzemi, tak asi nic. Zatim jsme nemeli zadny vaznejsi konflikt, i kdyz dnes rano uz jsem se fakt nasral, kdyz jsme sedeli na nejaky zastavce jeste v Badami a kolem nas bylo asi padesat zvedavcu, ktery po chvili se svym sahanim na nase veci zacli bejt moc otravni. Jelikoz mame sebou kytary, jsme mnohem vetsi magnet pro domorodce, nez ostatni nahodna bila tvar. Nescetnekrat uz jsme jim museli hrat, to je vzdycky hrozne potesi. Obzvlaste maly deti. Ale nekdy i starsi, v jednom mistnim MHD prede mnou sedel muslimskej deda jak vysitej, furt se xichtil jak pantata dzihad, tak jsem mu zahral gotakovu Lady Karneval, no a on pookral a zacal se smat a tleskat. Hudba mozna opravdu spojuje narody. Alespon Karel Gott.
Tak, tady je vecer a strasne rusno, budem tu do pondelka, cekame az otevrou mistni banku kvuli vymene penez. Pak oproti drivejsimu planu vyrazime misto na sever vyrazime na jih. Kam presne, to jeste nevime, ale dame vam vedet.
Tak, vy prej mate doma jaro, tak si ho pekne uzivejte. Uz jste videli klip na Raydu? Peknej, co?
Mejte se fajn
Wohmat
moucha indicka je z meho pohledu docela podobna sve ceske pribuzne, ale je urcite doternejsi a diky teplemu podnebi, mnostvi krav a ostatni zvere je jich…o neco vic, nez obyvatel Indie.Tak alespon konstatuji pri odhaneni smecky techto rafinovanejch prenasecu chorob, kteri me rusi pri psani dalsi zpravy z indickeho poloostrova. Uplynulo nam zde jiz ctrnact dni a to jako voda.
Nejdrive vam reknu, jak jsme na tom se zdravim. Krome lepry, zloutenek ABC, malarie a cholery nas, respektive me a brachu, kosi velehrozna choroba – sracka poradna ( lat. hovnus kasus ). Bracha tim trpi uz tyden, ja byl jeste pred tremi dny ok, to jsme byli v Hampi, v poradku, no a jedno hezky odpoledne ( jina tu nejsou ) sedime pod mangovnikem, pijeme a hodujeme, kdyz tu se stocila rec ke srackam a ja se chlubim klukum, ze jsem stale ok. Pro zdurazneni jsem trikrat zaklepal na drevo, prvni tuk – nic, druhej tuk – zasimrani a zaskrundani v brise, no a se tretim tukem se dostavil takzvany atak alias na kahanu. Poctvrte uz jsem tukal na dvere wc a ted uz je to tour de kadibudka.
Prijdu vam moc fekalni? Pardon, omlouvam se, kdyztak si predchozi odstavec vymazte z pameti. Ale zde je to otazka casu, kdy se k turistum dostavi zaludecni problem. Mistni hygiena…to by bylo na fekal – roman. Jelikoz jak jiz bylo receno, kravy, prasata, opice, psi, kocky, drubez atd se vyskytuji opravdu vsude, moderni centra mest nevyjimaje a zvirata na zachod chodi v miste ataku, tedy kdekoliv, do toho odpadky, hmyz a spol, je strasne tezky, v podstate nemozny se vyhnout tomu, aby se ti do tela nedostala nejaka neplecha.
Ted se nase skupina naleza v meste Bijapur, ktere turiste z ciziny pravdepodobne moc nepritahuje, za cely dny jsem videl vsehovsudy ctyri bily xichty, brachu, Zemanka, naseho noveho kamose Alexe z Nemecka a pak jednu zrudu v zrcadle. Alexe jsme potkali na Hampi, je to v pohode klucina, cestuje sam, je tu na pul roku, citil se opustene, tak jsme ho s klukama adoptovali. Bude s nami pravdepodobne az do konce pobytu, naucil se prsi. Jedina nevyhoda je, ze je prehnane cistotnej a rano i vecer je schopnej se hodinu mejt, cistit, mazat a vonet. Krome Hampi a ted Bijapuru jsme uz spolu byli v Badami na uchylnejch jeskynnich chramech.
V Badami nemaj bungalowy, tedy chyse z bambusu, nybrz jen hotely ruznejch razeni, tak jsme si cirka za nasich sto padesat korun pronajali pokoj pro ctyri, kde byla dokonce televize. Sledovat indicke programy je zabava sama o sobe, jde to tezko popsat, mozna, ze kdyz reknu, ze co do kvality, scenare, rezije a hlavne hereckejch vykonu mistni filmy a klipy nesahaj argentinskejm telenovelam ani po paty, vubec neprehanim. Je to velika prdel. Chystame se z bandou navstivit nejake mistni kino, nebot Indove to tam prej neuveritelne prozivaj. Pribehy filmu jsou snad delany pres kopirak, krasnej hrdina, kterymu unesl osklivej padouch a jeho banda krasnou zenu, on ji samozrejme osvobodi, kdyz premuze tisic osklivejch nepratel, ona place stestim, on ji, cely zkrvaveny, objima a do toho hraje romanticka huba. Samozrejme nesmi na konci chybet zapad slunce. A klipy? No coment, to i my mame lepsi.
Jak jsem uz uvedl, tady v Bijapuru nejsou turisti a podle toho to taky vypada. Nase chuze ulici vzbuzuje nezaslouzenou pozornost, neni nikoho, kdo by si nas nevsim a alespon neotevrel hubu prekvapenim, co jako ze to sakra je? Skoro vsichni nas zastavuji, ptaj se lamanou pseudoanglictinou, odkud jsme, jak se jmenujeme a tak. Zbytek po nas obcas plivne, nebo zahrozi, neco zanadava – nachazime se totiz ve meste, ktere z casti obyvaji muslimove, kterejm se asi nelibi to, ze nemame jako oni dlouhy kalhoty a kosile ( natelnik a kratasy je podle pruvocu urazeji ). Pred chvili jeden rek brachovy, ze ma rad Usamu bin Ladina…co k tomu dodat, vzhledem k tomu, ze jsme na jejich uzemi, tak asi nic. Zatim jsme nemeli zadny vaznejsi konflikt, i kdyz dnes rano uz jsem se fakt nasral, kdyz jsme sedeli na nejaky zastavce jeste v Badami a kolem nas bylo asi padesat zvedavcu, ktery po chvili se svym sahanim na nase veci zacli bejt moc otravni. Jelikoz mame sebou kytary, jsme mnohem vetsi magnet pro domorodce, nez ostatni nahodna bila tvar. Nescetnekrat uz jsme jim museli hrat, to je vzdycky hrozne potesi. Obzvlaste maly deti. Ale nekdy i starsi, v jednom mistnim MHD prede mnou sedel muslimskej deda jak vysitej, furt se xichtil jak pantata dzihad, tak jsem mu zahral gotakovu Lady Karneval, no a on pookral a zacal se smat a tleskat. Hudba mozna opravdu spojuje narody. Alespon Karel Gott.
Tak, tady je vecer a strasne rusno, budem tu do pondelka, cekame az otevrou mistni banku kvuli vymene penez. Pak oproti drivejsimu planu vyrazime misto na sever vyrazime na jih. Kam presne, to jeste nevime, ale dame vam vedet.
Tak, vy prej mate doma jaro, tak si ho pekne uzivejte. Uz jste videli klip na Raydu? Peknej, co?
Mejte se fajn
Wohmat
18.01.2005
Nazdar CZ
Mam jednu velice dobrou zpravu. Hustota me stlolice na metr ctverecni je lepsi a lepsi. Uz to neni jenom voda z vodou ale…..no, nebudu vam kazit chut. Ted ta zprava horsi. Sraci stafetu prebral ode me Matej, tudiz ted sedi {drepi} na hajzlu {naslapna dira v podalze} a kleje. Budu se a nas opakovat, ale higienicke podminky zde jsou v ramci stredoveku prumerne, zato clovek moderni ma tendenci se obcas chytit za nos, nebo na misto kochani se kouka pod nohy, aby neslapl do h….a. Velkym problemem pro nas je prejit ulici, nebot hrozi srazka s riksou, kravou, nebo ctirclenou rodinou na jedne motorce. Obrovska sranda je, ze se predstavujeme ruznejma jmenama, vetsinou tema nejsprostsima a pote se smejeme jak to lidi opakujou a mavaj. Me tady vsichi rikaji Honda, protoze Honza ja pro ne nevyslovitelne jmeno. To se pak uchechtavaj a rikaj…“Honda..drn, drn….hahaha“. Ovsem nejvetsi zazitek byla navsteva lunaparku. Milion lidi nahustenejch mezi atrakcema nejruznejsiho druhu. Vsichni na vas sahaj a tahaj vas za ruce a nedaj vam pokoj dokavad si s nima nepodate ruku. V lunaparku sme videli kolotoce, trumpety, silne muze a hlavne dum hruzy. Smradlava tot mistnost plna v lihu nalozenejch embrii, vcetne siamskych dvojcat. Ctyri oci, srostle hlavy, to cele plave ve sklenici z lihem a v tom prostredi se vam ihned zvedne zaludek. Nechutny.
No, Indie je zvlastni, tady se da cekat vsechno. Trebas v Hampi sedi u chramu muz z obri hlavou.
Dneska odjizdime do Bangalore, mesto velke a prelidnene, tak se zase pobavime.
Takze sereme sereme a jedeme.
Jestli nas jednou uvidite na festivalu srat jen tak vprostred travniku, bude to nejspis tim, ze sme zapomeli, ze uz jsme zase doma.
Mam jednu velice dobrou zpravu. Hustota me stlolice na metr ctverecni je lepsi a lepsi. Uz to neni jenom voda z vodou ale…..no, nebudu vam kazit chut. Ted ta zprava horsi. Sraci stafetu prebral ode me Matej, tudiz ted sedi {drepi} na hajzlu {naslapna dira v podalze} a kleje. Budu se a nas opakovat, ale higienicke podminky zde jsou v ramci stredoveku prumerne, zato clovek moderni ma tendenci se obcas chytit za nos, nebo na misto kochani se kouka pod nohy, aby neslapl do h….a. Velkym problemem pro nas je prejit ulici, nebot hrozi srazka s riksou, kravou, nebo ctirclenou rodinou na jedne motorce. Obrovska sranda je, ze se predstavujeme ruznejma jmenama, vetsinou tema nejsprostsima a pote se smejeme jak to lidi opakujou a mavaj. Me tady vsichi rikaji Honda, protoze Honza ja pro ne nevyslovitelne jmeno. To se pak uchechtavaj a rikaj…“Honda..drn, drn….hahaha“. Ovsem nejvetsi zazitek byla navsteva lunaparku. Milion lidi nahustenejch mezi atrakcema nejruznejsiho druhu. Vsichni na vas sahaj a tahaj vas za ruce a nedaj vam pokoj dokavad si s nima nepodate ruku. V lunaparku sme videli kolotoce, trumpety, silne muze a hlavne dum hruzy. Smradlava tot mistnost plna v lihu nalozenejch embrii, vcetne siamskych dvojcat. Ctyri oci, srostle hlavy, to cele plave ve sklenici z lihem a v tom prostredi se vam ihned zvedne zaludek. Nechutny.
No, Indie je zvlastni, tady se da cekat vsechno. Trebas v Hampi sedi u chramu muz z obri hlavou.
Dneska odjizdime do Bangalore, mesto velke a prelidnene, tak se zase pobavime.
Takze sereme sereme a jedeme.
Jestli nas jednou uvidite na festivalu srat jen tak vprostred travniku, bude to nejspis tim, ze sme zapomeli, ze uz jsme zase doma.
19.01.2005
Namaste namaste,
dnes rano kolem sedmy vyklopil autobus znacky TATA nasi ctyrclenou skupinu v Bengaluru ( pisu radsi foneticky ). Dvanact hodin na rozsekanejch silnicich nam neudelalo moc dobre, i kdyz autobus byl spaci, tedy bez sedadel, misto nich tam kluci indicti namontovali palandy. Lec spat se nedalo, nebot se to proste vsechno strasne traslo.
Bengalur je jihoindicky velkomesto, kde zije cirka deset melounu lidi, tedy pocet rovny nasemu obyvatelstvu. Jeli jsme sem ze dvou duvodu, jednak koupit nejaky veci, ktery se jinde nesezenou a ktery budem potrebovat na horach a pak ho vyuzit jako prestupni stanici na jina mista. Jinak je pritomnost zde jednim slovem opruz, obvzlast, kdyz bydlite pobliz centra. Strasnej smog, strasnej hluk, strasnej spech.
Bijapur, ze ktereho jsme se sem dopravili, je daleko vic naturalni, lidi prijemnejsi a vubec z toho ma clovek daleko lepsi pocit. Kdyz tam clovek zajde stravit odpoledne treba do muslimskejch periferii, je to fakt neprenosnej zazitek, sebehne se cela ctvrt, aby se koukla na mimozemstana. Dost dobre to nechapem, proc jsme tam v Bijapuru byli takova atrakce, kdyz prece musej znat belochy z casopisu, z tv atd. No ale zpet k tematu Bengalur. Obvzlaste centrum se tady tvari dost moderne, prosli jsme ho tak trochu a krome toho, ze se fakt kvuli smogu skoro neda dejchat, nas neuchvatilo vubec nic. Jedine snad sidlo mistni vlady, ci co, neco tak pompezniho si nelajsnou postavit ani v Rusku. Taky na jidlo nenadavame, i kdyz me osobne zklamalo mistni sladky jidlo s nazvem „kunda“ ( damy prominou ), coz je neco na zpusob drobenky z kolacu. Koupis si toho sto gecek a udela ti to v zaludku hezkej pocit. Ve strevech atd pak uz ne tak hezkej, ale dobry to je setsakra. Jedu v tom uz par dni. Fakt si to nekupuju kvuli jmenu, nybrz kvuli chuti, ale dnes jsem ze stogramovy k. vyzdimal asi devadesat devet gecek zluklyho masla a tak sla do kose. Ale nejakou jsem prece jen do sebe vsunul a ted to trochu pocituju. Ale co je to proti Jirkovi Zemanku! Nekde neco spatnyho asi pozil, celej den dnes prolezel na hotelu s bolavym brichem a s lehkou horeckou, nebylo mu veru do smichu. Ted uz to je lepsi, ale stejne porad lezi. Nemusel absolvovat zatim nejosklivejsi prochazku, jakou jsme si tady dali. A taky nemusel psat zpravu, nebot na pokoji neni pocitac. Nasteti je tam ale tv, ktera chrli Bollyvodsky filmy, klipy a reklamy, coz je veliky ocistec ceskeho divaka.
Zitra rano, co mozna nejdrive, vypadnem z tohoto zajebanyho mraveniste smer dzinisticka socha, ktera se jmenuje…ee…ten nazev je fakt nezapamatovatelny, ale je prej ulet, o kterym vam ale napisem az z onoho mista. Ted se vratim na pokoj do hotelu Rezidence, coz je sice honosnej nazev, ale nas pokoj je odporna smradlava dira bez oken, kde je vlastne jenom ta zrnici televize.
A vy se jako tradicne mejte a smejte
Wohmat
dnes rano kolem sedmy vyklopil autobus znacky TATA nasi ctyrclenou skupinu v Bengaluru ( pisu radsi foneticky ). Dvanact hodin na rozsekanejch silnicich nam neudelalo moc dobre, i kdyz autobus byl spaci, tedy bez sedadel, misto nich tam kluci indicti namontovali palandy. Lec spat se nedalo, nebot se to proste vsechno strasne traslo.
Bengalur je jihoindicky velkomesto, kde zije cirka deset melounu lidi, tedy pocet rovny nasemu obyvatelstvu. Jeli jsme sem ze dvou duvodu, jednak koupit nejaky veci, ktery se jinde nesezenou a ktery budem potrebovat na horach a pak ho vyuzit jako prestupni stanici na jina mista. Jinak je pritomnost zde jednim slovem opruz, obvzlast, kdyz bydlite pobliz centra. Strasnej smog, strasnej hluk, strasnej spech.
Bijapur, ze ktereho jsme se sem dopravili, je daleko vic naturalni, lidi prijemnejsi a vubec z toho ma clovek daleko lepsi pocit. Kdyz tam clovek zajde stravit odpoledne treba do muslimskejch periferii, je to fakt neprenosnej zazitek, sebehne se cela ctvrt, aby se koukla na mimozemstana. Dost dobre to nechapem, proc jsme tam v Bijapuru byli takova atrakce, kdyz prece musej znat belochy z casopisu, z tv atd. No ale zpet k tematu Bengalur. Obvzlaste centrum se tady tvari dost moderne, prosli jsme ho tak trochu a krome toho, ze se fakt kvuli smogu skoro neda dejchat, nas neuchvatilo vubec nic. Jedine snad sidlo mistni vlady, ci co, neco tak pompezniho si nelajsnou postavit ani v Rusku. Taky na jidlo nenadavame, i kdyz me osobne zklamalo mistni sladky jidlo s nazvem „kunda“ ( damy prominou ), coz je neco na zpusob drobenky z kolacu. Koupis si toho sto gecek a udela ti to v zaludku hezkej pocit. Ve strevech atd pak uz ne tak hezkej, ale dobry to je setsakra. Jedu v tom uz par dni. Fakt si to nekupuju kvuli jmenu, nybrz kvuli chuti, ale dnes jsem ze stogramovy k. vyzdimal asi devadesat devet gecek zluklyho masla a tak sla do kose. Ale nejakou jsem prece jen do sebe vsunul a ted to trochu pocituju. Ale co je to proti Jirkovi Zemanku! Nekde neco spatnyho asi pozil, celej den dnes prolezel na hotelu s bolavym brichem a s lehkou horeckou, nebylo mu veru do smichu. Ted uz to je lepsi, ale stejne porad lezi. Nemusel absolvovat zatim nejosklivejsi prochazku, jakou jsme si tady dali. A taky nemusel psat zpravu, nebot na pokoji neni pocitac. Nasteti je tam ale tv, ktera chrli Bollyvodsky filmy, klipy a reklamy, coz je veliky ocistec ceskeho divaka.
Zitra rano, co mozna nejdrive, vypadnem z tohoto zajebanyho mraveniste smer dzinisticka socha, ktera se jmenuje…ee…ten nazev je fakt nezapamatovatelny, ale je prej ulet, o kterym vam ale napisem az z onoho mista. Ted se vratim na pokoj do hotelu Rezidence, coz je sice honosnej nazev, ale nas pokoj je odporna smradlava dira bez oken, kde je vlastne jenom ta zrnici televize.
A vy se jako tradicne mejte a smejte
Wohmat
21.01.2005
Ddobre rano floutci.
tak jak psal matej nachazime se ve vesnici jmenem nevim, protoze jsem si zapomel papirek kde to bylo napsano na nasi cimre.je to takovy pomerne klidny misto,kde se moc netroubi a nerve, vzduch je cistej – proste venkov. bydlime v zahrade, kde je krasnej klidek, poprve rozdeleni ja s matejem na dvojce a honza s nasim dojckamosem na trojce. k dokonalosti to ma ovsem daleko, protoze hned za nasim oknem je telefonni ustredna kdyz tady vypnou proud coz se stava casto zvlaste vecer a nejlip v noci. poustej nam na spani vonavej a tichej diesel agregat, kterej tu ustrednu pri vypadku proudu napaji. ale co je to proti bengalore.
tak a ted vam napisu, kterak jsem prave v bengalore trochu stonal a tudiz trochu taky casto kakal. kdyz jsem patral po cem ze to jako mohlo bejt doslo mi, ze jedinou odlisnou veci, kterou jsem poslal do svyho pupku byla limonada u stanku pred odjezdem do bengalore. byla moc dobra, neb ale trochu jedovata. a tak se stalo, ze asi v pulce cesty prisly vynikajici krece v brichu. dojeli jsme do mesta a me uz bylo fakt zle a byl jsem sprostej na svyho kamarada honzu. promin kamo. no a pak uz to jelo jako na dratkach. no ale zda se ze jsem uz v pohode. teplota presla vcera a taky sem uz vcera kouril. sracka ta uz asi neprejde do konce zajezdu si myslim. no a dneska uz zpivam.
jinak vcera jsme byli smraknout sochu vytesanou z jednoho kusu. je to nejvetsi dzinysta na svete. meri prej 18 metru, ale zdal se mi tak na necelejch 17. je uplne nahej a ma pindoura jak ja nohu. mozna tlustci. jinak bych vam jeste chtel napsat co se mi vcera stalo. sedime na obede v jedny hospode. kecame a najednou se pred hospodou obevila zebracka a natahovala rucku. sahnul jsem do kapsy, vytah minci a hodil jsem ji ji. co ale cert nechtel trefil jsem ji trochu na voko. vstal jsem omluvil se podal ji minci a myslel jsem, ze je konec. ale kdepak. babka bez znamek nejaky ujmy. jeste jsem ji sledoval jak se s nekym bavi. no a pak za mnou prisla, drzela se za voko, ze jsem ji ho jako tou minci vypich a chtela financni nahradu. hrala to moc dobre. ale ja uz mel jenom stovku a za tu to zase nestalo, tak jsem ji nedal nic. uvidime dneska treba to bude lepsi.
tak zase nekdy cus
tak jak psal matej nachazime se ve vesnici jmenem nevim, protoze jsem si zapomel papirek kde to bylo napsano na nasi cimre.je to takovy pomerne klidny misto,kde se moc netroubi a nerve, vzduch je cistej – proste venkov. bydlime v zahrade, kde je krasnej klidek, poprve rozdeleni ja s matejem na dvojce a honza s nasim dojckamosem na trojce. k dokonalosti to ma ovsem daleko, protoze hned za nasim oknem je telefonni ustredna kdyz tady vypnou proud coz se stava casto zvlaste vecer a nejlip v noci. poustej nam na spani vonavej a tichej diesel agregat, kterej tu ustrednu pri vypadku proudu napaji. ale co je to proti bengalore.
tak a ted vam napisu, kterak jsem prave v bengalore trochu stonal a tudiz trochu taky casto kakal. kdyz jsem patral po cem ze to jako mohlo bejt doslo mi, ze jedinou odlisnou veci, kterou jsem poslal do svyho pupku byla limonada u stanku pred odjezdem do bengalore. byla moc dobra, neb ale trochu jedovata. a tak se stalo, ze asi v pulce cesty prisly vynikajici krece v brichu. dojeli jsme do mesta a me uz bylo fakt zle a byl jsem sprostej na svyho kamarada honzu. promin kamo. no a pak uz to jelo jako na dratkach. no ale zda se ze jsem uz v pohode. teplota presla vcera a taky sem uz vcera kouril. sracka ta uz asi neprejde do konce zajezdu si myslim. no a dneska uz zpivam.
jinak vcera jsme byli smraknout sochu vytesanou z jednoho kusu. je to nejvetsi dzinysta na svete. meri prej 18 metru, ale zdal se mi tak na necelejch 17. je uplne nahej a ma pindoura jak ja nohu. mozna tlustci. jinak bych vam jeste chtel napsat co se mi vcera stalo. sedime na obede v jedny hospode. kecame a najednou se pred hospodou obevila zebracka a natahovala rucku. sahnul jsem do kapsy, vytah minci a hodil jsem ji ji. co ale cert nechtel trefil jsem ji trochu na voko. vstal jsem omluvil se podal ji minci a myslel jsem, ze je konec. ale kdepak. babka bez znamek nejaky ujmy. jeste jsem ji sledoval jak se s nekym bavi. no a pak za mnou prisla, drzela se za voko, ze jsem ji ho jako tou minci vypich a chtela financni nahradu. hrala to moc dobre. ale ja uz mel jenom stovku a za tu to zase nestalo, tak jsem ji nedal nic. uvidime dneska treba to bude lepsi.
tak zase nekdy cus
25.01.2005
Nam nam,
dnes kratce, pozdeji dele, uz me vyhazujou z coffe, trochu jsme se asi nejak chvili nemohli pripojit, ci co, tak jen pisu, ze brzo napisem. Vydrz Prtka, vydrz!
Wohmat
Wohmat
26.01.2005
Nam nam,
dlouho jsme se neozvali, ale zkouseli jsme to, jenze jim proste tady obcas pada, elektrika, pripojeni, je to nekdy dobrodruzstvi. Vratim se tedy o par dni nazpet.
Posledni zprava byla z vesnice Shravanabelagola, to byl ten nezapamatovatelnej termin. Dva dny nam tam stacily, nebot prestoze to bylo misto krasny, lidi ponekud divny. Sbalili jsme si svestky a lokalnim autobusem ( body shaker ) jsme dojeli do mesta Mysore, alias Maisur.
Ne nadarmo se o Maisuru rika, ze je to past na cundraky. Po modernim a smradlavym Bangalore a divny Shravanabelagole na nas zapusobil Maisur jako prijemny mensi mesto, se spoustou trhu, palacu, jidelen a dalsich lakadel. Jen tak chodit po ulici tam je zabava, zdravis lidi, obdarovavas, nebo odhanis zebraky, prebiras se v orientalnim zbozi, smlouvas a smlouvas, nebo jdes do ZOO na bileho tygra, pak na kopec na vyhlidku na mesto, pak do muzea zeleznic, do ptaci rezervace…tech moznosti je tam hafo, zalezi na kazdym, jestli preferuje shanti shanti v baru, nebo lita po okoli.
Nechci mluvit za ostatni, ale tohle bylo zatim nejhezci mesto, ktery jsem tu videl. Moc se asi nelibilo Alexovi, kterej nasi ctyrdeni navstevu prolezel v horeckach, nevypadal veru dobre a odjizdel jeste trochu nefit.
Vcera jsme znovu nasedli do body shakeru, rekli Maisuru cau a premistili se dale na jih do horskeho strediska Ooty. Ooty lezi asi 2.200 metru nad hladinou morskou a to znamena trochu chladnejsi noci. Po te jedne tady zazite se da konstatovat, ze to je v pohode, strasili nulou a tolik rozhodne nebylo. Taky jako by zde platilo pravidlo jiny kraj – jiny mrav. Ooty totiz lezi ve state Tamilnadu, vsechny predchozi mesta byly v Karnatace. Mluvi se tu jinak a lide, alespon zde v Ooty, si nas moc nevsimaj, coz je strasnej balzam po karnatackejch mestech, kde neni minuta, aby te nekdo s necim neotravoval, nechtel ti neco strelit, sahnout si na tebe a tak podobne. Proste je to tady krasne normalni. Mame pronajatou nadhernou chatu, pred niz se ted povaluje zbytek nasi vypravy, relaxuje a kazdy se stara sam o sebe. Ja napriklad pujdu na kone, uz jsem dlouho nejezdil a tady si ho pronajmes a jedes do hor a do lesu. Pak rybolov, vecere, shanti spek a zitra rano vyrazime na dlooouhej pesi vejlet nekam kamsi nevim kam.
No, uz se nebudu dal rozepisovat, neni mi moc dobre od zaludku, prezral jsem se vcera v noci mistni domaci cokolady a to sice dost, takze nemam myslenky na psani. Priste uz tu chybu neudelam a pujdu psat z radosti a ne z povinnosti.
Mejte se fajn
Wohmat
dlouho jsme se neozvali, ale zkouseli jsme to, jenze jim proste tady obcas pada, elektrika, pripojeni, je to nekdy dobrodruzstvi. Vratim se tedy o par dni nazpet.
Posledni zprava byla z vesnice Shravanabelagola, to byl ten nezapamatovatelnej termin. Dva dny nam tam stacily, nebot prestoze to bylo misto krasny, lidi ponekud divny. Sbalili jsme si svestky a lokalnim autobusem ( body shaker ) jsme dojeli do mesta Mysore, alias Maisur.
Ne nadarmo se o Maisuru rika, ze je to past na cundraky. Po modernim a smradlavym Bangalore a divny Shravanabelagole na nas zapusobil Maisur jako prijemny mensi mesto, se spoustou trhu, palacu, jidelen a dalsich lakadel. Jen tak chodit po ulici tam je zabava, zdravis lidi, obdarovavas, nebo odhanis zebraky, prebiras se v orientalnim zbozi, smlouvas a smlouvas, nebo jdes do ZOO na bileho tygra, pak na kopec na vyhlidku na mesto, pak do muzea zeleznic, do ptaci rezervace…tech moznosti je tam hafo, zalezi na kazdym, jestli preferuje shanti shanti v baru, nebo lita po okoli.
Nechci mluvit za ostatni, ale tohle bylo zatim nejhezci mesto, ktery jsem tu videl. Moc se asi nelibilo Alexovi, kterej nasi ctyrdeni navstevu prolezel v horeckach, nevypadal veru dobre a odjizdel jeste trochu nefit.
Vcera jsme znovu nasedli do body shakeru, rekli Maisuru cau a premistili se dale na jih do horskeho strediska Ooty. Ooty lezi asi 2.200 metru nad hladinou morskou a to znamena trochu chladnejsi noci. Po te jedne tady zazite se da konstatovat, ze to je v pohode, strasili nulou a tolik rozhodne nebylo. Taky jako by zde platilo pravidlo jiny kraj – jiny mrav. Ooty totiz lezi ve state Tamilnadu, vsechny predchozi mesta byly v Karnatace. Mluvi se tu jinak a lide, alespon zde v Ooty, si nas moc nevsimaj, coz je strasnej balzam po karnatackejch mestech, kde neni minuta, aby te nekdo s necim neotravoval, nechtel ti neco strelit, sahnout si na tebe a tak podobne. Proste je to tady krasne normalni. Mame pronajatou nadhernou chatu, pred niz se ted povaluje zbytek nasi vypravy, relaxuje a kazdy se stara sam o sebe. Ja napriklad pujdu na kone, uz jsem dlouho nejezdil a tady si ho pronajmes a jedes do hor a do lesu. Pak rybolov, vecere, shanti spek a zitra rano vyrazime na dlooouhej pesi vejlet nekam kamsi nevim kam.
No, uz se nebudu dal rozepisovat, neni mi moc dobre od zaludku, prezral jsem se vcera v noci mistni domaci cokolady a to sice dost, takze nemam myslenky na psani. Priste uz tu chybu neudelam a pujdu psat z radosti a ne z povinnosti.
Mejte se fajn
Wohmat
28.01.2005
Nazdar
Tak zatim jsme jeste neopustili horske mestecko Ooty a to diky skaredemu bacilu, jenz nastivil moje telo. Zimnice, brisni krece a bolesti kloubu provazeli me nekonecne bliti a srani, ze sem obcas nevedel kterej konec tela ma nad misou prednost. Dneska uz je to lepsi. Vyrazili jsme mistni lokalkou po upatich hor, krajina mizela pred tunelem a zase se objevovala v jine podobe, kravy se pasly, mrak bobtnal a nakonec z toho byla pekna podivana. Vylezli jsme do hor, prodirali se cajovou plantazi, navstivili tovarnicku na caj a bylo nam hej, jo bylo nam hej. V podvecer nas autobus odkodrcal nazpatek do Ooty, dali jsme papkare a ted bruzdame internetem.
Mame pulku naseho indickeho vejletu za sebou. I kdyz je to jenom takovej lehkej dotyk a tuhle podivnou zem zatim poznavame, uz mame vychytane nektere nazvy jidel, par slovicek mistniho jazyka nam taky obcas vypadne z huby a celkove uz si zaciname uzivat i tech nekonecnejh prujmu. Tady totiz plati „co oko nevidi, zaludku nevadi“. Obcas nahlednete do kuchyne, kde se pripravuje vase papanicko a ve zmeti spinaveho nadoby, stu much, peti psu a dvaceti spinavejch rukou zahlednete vasi misku na kterou se naklada ono lahodne Thali, Puri, Mali Kofta, Gobi Manchurian, Chapati, Alu Gobi, Massala Paneer……a tak dale. Kdyz na to pak vyklopite lahodnej Massala Caj, je vam pak lehko a krasne, lec obcas vas po te v noci probudi divne tlaky v krajine brisni. Co je ulet je cukrovina. Takove cukrle je tady k mani na kazdem rohu a jiz se stalo nasim pojidelnim ritualem. Vetsinou je preslazene az jazyk krouti, ale nektere je k zobani primo dokonale. Tady v Ooty maj dokonce Home made chocolade, ale po vetsim nez malem kousku prijdou ony krece brisni. Tak se me zda, ze me neco lechta v zaludku a tudiz musim koncit. Mejte se tam u nas krasne a serte s nama.
honzhomolka
Mame pulku naseho indickeho vejletu za sebou. I kdyz je to jenom takovej lehkej dotyk a tuhle podivnou zem zatim poznavame, uz mame vychytane nektere nazvy jidel, par slovicek mistniho jazyka nam taky obcas vypadne z huby a celkove uz si zaciname uzivat i tech nekonecnejh prujmu. Tady totiz plati „co oko nevidi, zaludku nevadi“. Obcas nahlednete do kuchyne, kde se pripravuje vase papanicko a ve zmeti spinaveho nadoby, stu much, peti psu a dvaceti spinavejch rukou zahlednete vasi misku na kterou se naklada ono lahodne Thali, Puri, Mali Kofta, Gobi Manchurian, Chapati, Alu Gobi, Massala Paneer……a tak dale. Kdyz na to pak vyklopite lahodnej Massala Caj, je vam pak lehko a krasne, lec obcas vas po te v noci probudi divne tlaky v krajine brisni. Co je ulet je cukrovina. Takove cukrle je tady k mani na kazdem rohu a jiz se stalo nasim pojidelnim ritualem. Vetsinou je preslazene az jazyk krouti, ale nektere je k zobani primo dokonale. Tady v Ooty maj dokonce Home made chocolade, ale po vetsim nez malem kousku prijdou ony krece brisni. Tak se me zda, ze me neco lechta v zaludku a tudiz musim koncit. Mejte se tam u nas krasne a serte s nama.
honzhomolka
01.02.2005
Nnazdar lide cesky
jak se mate v nasi domovine ceske? ja verim,ze dobre i kdyz asi trochu zima.
my se mame dobre.dneska rano jsme prijeli do mesta kocin,coz je krasnej starobylej pristav,rozdelenej na nekolik ostrovu,takze najcastejsi dopravni prostredek je tady,jak asi tusite lodka alias tramvaj na vode.zrovna dneska rano,kdyz jsme se prepravovali do fort kocin,videli jsme mezi lodema skotacit delfiny a dokonce mozna i jednoho zraloka.bylo to velmi interesantni ,romanticke a taky velmi brzo rano.co se pocasi tejce je kocin velmi horky a vlhky a oproti horam ze kterych jsme se sem dopravili a kde bylo tak krasne a chladno mam tady trochu problemy se nadechnout.no ale jiste si brzy zvyknu.
no a na zaver mam pro vas zase jednu trampotu,ktera se mi prihodila vcera po ceste a ktera je trochu chro chro.
to bylo tak: vcera po snidani jsem dostal chut na jeden kolacek,kterej se na me smal u stanku na ulici.zakoupil jsem,snedl a zapil cajem ze stejneho stanku a bylo mi krasne.potom jsme se balili a pripravovali na cestu.stale mi bylo nadherne.kdyz jsme odesli na nadrazi zacalo me byt trochu soufl,coz je tady normalni a ja tomu nevenoval vetsi pozornost.a jeste navic jedem vlakem zachod blizko zadnej problem rikam si.jenomze nas vlak zrusili a my museli jet cast cesty autobusem.a to uz mi bylo docela blbe a porad jsem krkal chut toho kolacku.vyrazili jsme tedy na cestu autobusem.a ja vam reknu hruza.silnice v indii katastrofa porad skacete a do toho jeste v horach samy serpentiny.tak mi to v tom brise bublalo bublalo az jsem si pujcil od alexe tri igelitky a poctive do nich nablil.jenze jak ten autobus porat hopsal,tak jsem z velky casti poblil i sebe.kdyz jsem to mel za sebou,tak jsem se velice stydel,ackoliv indove byli hodni a delali jako by nic.pak jsem ale pochopil proc.mozna to bylo tim,ze se oder mych zvratek rozlehl po autobuse,ale asi pet minut po moji akci nablila jedna indka druhy za krk.a kdyz to videla dalsi indka,tak se taky poblila.nastal srumec zensky se navzajem utiraly a mozna si i nadavaly.ale ostatni se nad tim nejak nepozastavovali.takze asi normalni situace rek jsem si a poblil jsem se znova.vidite,ze to nasinec nema v indii jednoduchy.mejte se krasne a zas nekdy.
jak se mate v nasi domovine ceske? ja verim,ze dobre i kdyz asi trochu zima.
my se mame dobre.dneska rano jsme prijeli do mesta kocin,coz je krasnej starobylej pristav,rozdelenej na nekolik ostrovu,takze najcastejsi dopravni prostredek je tady,jak asi tusite lodka alias tramvaj na vode.zrovna dneska rano,kdyz jsme se prepravovali do fort kocin,videli jsme mezi lodema skotacit delfiny a dokonce mozna i jednoho zraloka.bylo to velmi interesantni ,romanticke a taky velmi brzo rano.co se pocasi tejce je kocin velmi horky a vlhky a oproti horam ze kterych jsme se sem dopravili a kde bylo tak krasne a chladno mam tady trochu problemy se nadechnout.no ale jiste si brzy zvyknu.
no a na zaver mam pro vas zase jednu trampotu,ktera se mi prihodila vcera po ceste a ktera je trochu chro chro.
to bylo tak: vcera po snidani jsem dostal chut na jeden kolacek,kterej se na me smal u stanku na ulici.zakoupil jsem,snedl a zapil cajem ze stejneho stanku a bylo mi krasne.potom jsme se balili a pripravovali na cestu.stale mi bylo nadherne.kdyz jsme odesli na nadrazi zacalo me byt trochu soufl,coz je tady normalni a ja tomu nevenoval vetsi pozornost.a jeste navic jedem vlakem zachod blizko zadnej problem rikam si.jenomze nas vlak zrusili a my museli jet cast cesty autobusem.a to uz mi bylo docela blbe a porad jsem krkal chut toho kolacku.vyrazili jsme tedy na cestu autobusem.a ja vam reknu hruza.silnice v indii katastrofa porad skacete a do toho jeste v horach samy serpentiny.tak mi to v tom brise bublalo bublalo az jsem si pujcil od alexe tri igelitky a poctive do nich nablil.jenze jak ten autobus porat hopsal,tak jsem z velky casti poblil i sebe.kdyz jsem to mel za sebou,tak jsem se velice stydel,ackoliv indove byli hodni a delali jako by nic.pak jsem ale pochopil proc.mozna to bylo tim,ze se oder mych zvratek rozlehl po autobuse,ale asi pet minut po moji akci nablila jedna indka druhy za krk.a kdyz to videla dalsi indka,tak se taky poblila.nastal srumec zensky se navzajem utiraly a mozna si i nadavaly.ale ostatni se nad tim nejak nepozastavovali.takze asi normalni situace rek jsem si a poblil jsem se znova.vidite,ze to nasinec nema v indii jednoduchy.mejte se krasne a zas nekdy.
02.02.2005
Namaste Cechia,
a mame tu unor a my jsme uz treti den v pristavu Kocin, vsude kolem je more, ale koupel mozna neni. Cistota vody je zde pravdepodobne verejny nepritel cislo jedna. Kdyz pomineme odpadky, ktere se houpaji ve vlnach dorazejicich na breh a sracky z lodek, lodi a ostatnich plovoucich predmetu, tak je prinejmensim zajimavy sledovat zvlastni obrovskou lod, ktera jednou denne zastavi kousek od pevniny a zacne v kvantech vypoustet z ohromnejch rour jakousi cernou tekutinu. Vodopad barvi more a zanechava na povrchu bubliny. Proces trva zhruba hodinu, zatimco par metru od toho maj rybari z vesela rozhozeny site. Cast ulovku je i pro nas, co nejime doma, ale v hospode, takze se to pak lepsi pocit, kdyz vis, do ceho jdes.
Krome toho je mesto samotne prokladano kanaly, coz jsou stoky smrdici na 100 honu. Botic je proti tomu alpskej ledovec. Jinak se ale Fort Kocin zda bejt poklidnym mistem, lide jsou dobri, morsky jidla, rybarske plaze…tak se tu poflakujeme sem tam a nedelame nic. Vcera jsme treba sli odpoledne do kina na nejakej mistni trhak, my s brachou jsme toho meli za pul hodiny dost a zmizeli jsme, jenom Mirek Spacil Zemanek si to vychutnal az do konce. Asi umi indicky.
Zejtra uz tady na to peceme a pojedeme kousek na jih na jedno dobry misto, kde bude legrace na vode. Snad teda.
Zdar
Wohmat
a mame tu unor a my jsme uz treti den v pristavu Kocin, vsude kolem je more, ale koupel mozna neni. Cistota vody je zde pravdepodobne verejny nepritel cislo jedna. Kdyz pomineme odpadky, ktere se houpaji ve vlnach dorazejicich na breh a sracky z lodek, lodi a ostatnich plovoucich predmetu, tak je prinejmensim zajimavy sledovat zvlastni obrovskou lod, ktera jednou denne zastavi kousek od pevniny a zacne v kvantech vypoustet z ohromnejch rour jakousi cernou tekutinu. Vodopad barvi more a zanechava na povrchu bubliny. Proces trva zhruba hodinu, zatimco par metru od toho maj rybari z vesela rozhozeny site. Cast ulovku je i pro nas, co nejime doma, ale v hospode, takze se to pak lepsi pocit, kdyz vis, do ceho jdes.
Krome toho je mesto samotne prokladano kanaly, coz jsou stoky smrdici na 100 honu. Botic je proti tomu alpskej ledovec. Jinak se ale Fort Kocin zda bejt poklidnym mistem, lide jsou dobri, morsky jidla, rybarske plaze…tak se tu poflakujeme sem tam a nedelame nic. Vcera jsme treba sli odpoledne do kina na nejakej mistni trhak, my s brachou jsme toho meli za pul hodiny dost a zmizeli jsme, jenom Mirek Spacil Zemanek si to vychutnal az do konce. Asi umi indicky.
Zejtra uz tady na to peceme a pojedeme kousek na jih na jedno dobry misto, kde bude legrace na vode. Snad teda.
Zdar
Wohmat
04.02.2005
Ahooj
Tak uz sme zas o kousek dal. Tentokrate ve meste…..jezis…zase me vypadlo to jmeno. No, rika se tomu tady Back Wathers. Kanaly ruzne propletene do sebe lemovane palmou a odpadkem, hlucne motorove lode i tiche proutene pohanene indem z bidlem a takova trosku poklidna atmosfera. Sem tam ten pes, sem tam taky ne a hlavne sem tam obcas casto podobizna Marxe, Englse, Lenina a dokonce i Hitlera. Totiz naklonost indu k extremnim politickym svazkum jako je komunismus je tady obcas vic nez patrna. Na ulici chlapek z mikrofonem husti oveckam do hlavy nesmysl ve jmenu srpu a kladiva a ovecky papaj a papaj. Nerad bych se s nima poustel do debaty o nasi predlistopadove situaci, myslim , ze bych neuspel. Co je ale zkutecne udivujici je obdiv nekterych lidi k Adolfovi Hitlerovi. „Aaaa…Atolf..Hitla is gud men, big men, big tyngs, hi is maj hyro“. O Usamovi Ladinovi ani nemluvim.
A ted jedna kratka pohadka. Zil, byl tu nedaleko jeden pan a nebyl to ledajakej pan. Byl to Virapam. Obchodoval ze slonim klem a santalovim drevem a sem tam zabil nejakeho toho skaredeho policistu. Bohatejm bral a chudejm daval, zkratka neco jako nas {slovenskej} Janosik. Jak cas bezel, nebylo vzdy mnoho penez a tak Virapam obcas unesl nejakeho toho turystu a zadal od rodiny vykupne. S takovim turystou jednal v rukavickach a dene mu dopraval projizdku na slonovi, daval mu napit z kokosu a jezdil s nim na lov cetniku. Takova trofej cetnika byla velice cenena zalezitost a kdo jich mel nejvice, mel nejvetsi privilegia. Jednoho dne byl vsak Virapam dopaden a v predlouhe prestrelce usmrcen. Pro chudy lid byl hrdinou a proto na jeho pocest dali vypalit tri rany z kanonu. Tu prvni ranu vypalili proto, aby se mu lepe odpocivalo. Tu druhou, aby mu neopadal knir, kterej mel opravdu obstojnej. A tu posledni vypalili jen proto, ze jim jedna zbyla a nikdo se s ni nechtel tahat zpatky na strelnici. Takova je Indie.
HonzHomolka
05.02.2005
Servus doma,
vcerejsi cely den, noc a dnesni dopoledne jsme se valeli na palube hausbotu z bambusu, kterej si nase parta pronajmula za nekrestanske, ci spise nehinduisticke penize. Valeli jsme se jako ti nejvychodnejsi Nemci, jako vypaseni ruzovi Amici, nebo jako prachati Rusaci. Mozna taky jako reditele zemekoule, nebo maharadzove. Kazdopadne jsme se valeli jako prasata v zite.Asi deset metru dlouha lodka, pohanena dvema Indy s bidly a obsahujici tez vybavenyho kuchare, brazdila pomalu tzv backwaters, coz je system kanalu, pruplavu a jezer, kde jsou roztrouseny jednotlive domky, ci male vesnice, nekdy i vetsi mesta. Nepochopitelny, nevysvetlitelny, zkratka labirint, s hromadou ptaku, ryb a lidi, kteri si zvolili na tomto miste zit a pracovat. My, jakozto zapadni turiste, jsme nemuseli delat vubec nic, kuchar varil, bidlaci bidlili a my se venovali tu jidlu, tu kave, kytare, speku, matraci anebo treba rybolovu, coz byla v podstate ta nejobtiznejsi cinnost. Vecer jsme zakotvili uprostred jezera, dali koupel a smrakli zatim snad nejhezci zapad slunce. Vecirku na palube udavala prim slivovice, cehoz jsem se nezucastnil, jsa v komaci ze sivovi oblibene rostliny. V noci se nam zdalo o sladkovodnim zraloku, kteryho muzes videt, kdyz priplatis par rupii. Za rupie je totiz k videni vsechno.
Kdyz nas dopoledne vykopnula tahle krasna, ale draha atrakce, vzali jsme si dobytcakuv vodni autobus, coz je mistni MHD, autobus na vode. Dve hodiny labirintem smerem na vychod a byli jsme v Kottayamu, a z mistni autobusovy zastavky, kde jsme byli na nejhnusnejsim obede, nas plechova klepajici se kraksna premistila uz po sousi do Kumili, vesnice pobliz rezervace Periar, jednoho z mist, kde lze spatrit spoustu zvirat jen tak. Cesta autobusem se z pocatecniho opruzu, spojeneho s potem, zizni a unavnymi dialogy o zivote s indickymi spolucestujicimi, zmenila ve vyhlidkovou krasojizdu, nebot okolni krajinu asi nekdo namaloval, cajem porostly kopecky, v pozadi hory, taky uz jsme zase vejs, proste pekny, no. Uplny blaho kazil akorat ridic, kterej se chtel zcela nesobecky zabit, protoze fakt prehanel.
Tak a ted jsme tedy v Kumili, ruce jsme si umyli, mame krasny bydleni na klidnym mjiste, jsme nazrani a jdeme na ulici na caj, neb jsme potkali Cechy z Ostravy, kluka a holku, maj to tu na dlouho a tak bude o cem povidat.
V Praze se mezitim kompletuje turne, tak uvidime, co vam tour sefik pripravi.
Mejte se a cus
Wohmat
vcerejsi cely den, noc a dnesni dopoledne jsme se valeli na palube hausbotu z bambusu, kterej si nase parta pronajmula za nekrestanske, ci spise nehinduisticke penize. Valeli jsme se jako ti nejvychodnejsi Nemci, jako vypaseni ruzovi Amici, nebo jako prachati Rusaci. Mozna taky jako reditele zemekoule, nebo maharadzove. Kazdopadne jsme se valeli jako prasata v zite.Asi deset metru dlouha lodka, pohanena dvema Indy s bidly a obsahujici tez vybavenyho kuchare, brazdila pomalu tzv backwaters, coz je system kanalu, pruplavu a jezer, kde jsou roztrouseny jednotlive domky, ci male vesnice, nekdy i vetsi mesta. Nepochopitelny, nevysvetlitelny, zkratka labirint, s hromadou ptaku, ryb a lidi, kteri si zvolili na tomto miste zit a pracovat. My, jakozto zapadni turiste, jsme nemuseli delat vubec nic, kuchar varil, bidlaci bidlili a my se venovali tu jidlu, tu kave, kytare, speku, matraci anebo treba rybolovu, coz byla v podstate ta nejobtiznejsi cinnost. Vecer jsme zakotvili uprostred jezera, dali koupel a smrakli zatim snad nejhezci zapad slunce. Vecirku na palube udavala prim slivovice, cehoz jsem se nezucastnil, jsa v komaci ze sivovi oblibene rostliny. V noci se nam zdalo o sladkovodnim zraloku, kteryho muzes videt, kdyz priplatis par rupii. Za rupie je totiz k videni vsechno.
Kdyz nas dopoledne vykopnula tahle krasna, ale draha atrakce, vzali jsme si dobytcakuv vodni autobus, coz je mistni MHD, autobus na vode. Dve hodiny labirintem smerem na vychod a byli jsme v Kottayamu, a z mistni autobusovy zastavky, kde jsme byli na nejhnusnejsim obede, nas plechova klepajici se kraksna premistila uz po sousi do Kumili, vesnice pobliz rezervace Periar, jednoho z mist, kde lze spatrit spoustu zvirat jen tak. Cesta autobusem se z pocatecniho opruzu, spojeneho s potem, zizni a unavnymi dialogy o zivote s indickymi spolucestujicimi, zmenila ve vyhlidkovou krasojizdu, nebot okolni krajinu asi nekdo namaloval, cajem porostly kopecky, v pozadi hory, taky uz jsme zase vejs, proste pekny, no. Uplny blaho kazil akorat ridic, kterej se chtel zcela nesobecky zabit, protoze fakt prehanel.
Tak a ted jsme tedy v Kumili, ruce jsme si umyli, mame krasny bydleni na klidnym mjiste, jsme nazrani a jdeme na ulici na caj, neb jsme potkali Cechy z Ostravy, kluka a holku, maj to tu na dlouho a tak bude o cem povidat.
V Praze se mezitim kompletuje turne, tak uvidime, co vam tour sefik pripravi.
Mejte se a cus
Wohmat
06.02.2005
Namaste,
rano jsem vstal relativne brzo, vysel na verandu v baracku, kde jsme ubytovany, nasal vsudypritomnou vuni kvetoucich rostlin, kolem litali obrovsky pestrobarevni motyli a uchylne tvarovani a zbarveni ptaci, stal jsem na ty verande a koukal do dzungle, ktera je kolem, poslouchal vresteni opic a kunkani zab a rikal jsem si, kurva, to je ale krasny rano. Kazdy rano je tu krasny a ja se naucil vstavat pred rozbreskem, coz mi prinasi dlouhy den a vecerni unavu. Dosel jsem si pro kytaru Yamahu, kterou jsme si kdysi koupili s brachou po upornym handlu v Thajsku a ktera je opravdova kamaradka, nebot dala vzniknout nekterym nasim pisnim, jako napriklad Rayda, U nas na Nouzove a podobne. Mozna, ze kytary nemaj dusi, ale cim to potom je, ze nektera te inspiruje a sypou se z ni napady a nektera je vhodna akorat k hrani a nejaka k nicemu, proste ti vadi si o ni odirat prsty? Nase Yamaha uz toho ma dost za sebou, projela kus sveta a je to na ni videt, rejhy a oderky, na hmatniku nanosy spiny.
Tak jsem sedel s tou spanelkou na verande a pak se presunul na strechu, nebot skrz palmy zacaly prolejzat prvni paprsky a zdaly se byt prijemnymi. Sedel jsem tam asi hodinu a hral ruzny nesmysli, kontroloval napady, jestli stale chodej a vymejslel nejaky slova do pisnicek, ktery jsme tu nacli. Tyhle rani séance se mi tu staly nejakym ritualem, doma v Cechach mam problem vstat pred jedenactou hodinou a tady si davam opacnej extrem. Nejradeji to mam ve mestech, kdyz takhle brzo chodis ulicemi, odkud se vyhrabavaj z hadru probouzejici se bezdomovci, zavazej obchody se zeleninou a ovocem, cerstvejma smradlavejma rybama, lidi vychazej z domu a kupujou si mistni tisk, mejou se u pump, ve stokach a v louzich a shlukujou se u poulicnich prodavacu horkyho caje s mlikem. Zatim je docela klid, o hodinu pozdeji ti vsudypritomny hluk a troubeni aut vymlacuje usni bubinky, prejit ulici je harakiry a neustale ze sebe sklepavas hmyz, na ktery zadnej repellent nefunguje – indicky prodavace vseho moznyho, podvodniky a zebraky. Z cehoz ti posledne jmenovani si jako jedini zaslouzi uctu a nasi obcasnou prizen. Nemuzes davat vsem, to by sis musel pujcit od Kozenyho, rozlisujes mezi nimi, jestli je to mrzak, slepec, chuda vdova, spinavy dite…jejich praktika je stejna, jdes kolem nich, zachytis prosebny pohled a vstahujici se zmrzaceny ruce, hladej se po obnazenym brise, jakoze maj hlad…a uz davas. Stare vdove taky das, nebot tahle spolecnost ji nechce mezi sebou, nemela se stat vdovou. Tahle sp[olecnost je totiz nekdy pekne zkurvena.
Zkurvena…mmm…Indie preje cestovatelum s klidnou povahou a pevnymi nervy, my a konkretne ja to ovsem nejsme. Stokrat za den zvolam “miluju Indii, je krasna a lide jsou tu dobri.” Stejne tolikrat, ne-li vickrat ovsem mas chut nakopat jim prdel za jejich drzost, prolhanost a vychcanost. Lze vubec mit indickyho kamarada? Tahle otazka je na miste, nebot kam prijedes, mas kamaradu hned tuny, nekteri se chteji snad opravdu nezistne seznamit s lidmi odjinud, zbytek ti postupem casu chce vnutit nejakou sluzbu, ci vec, koupis-li ji z cireho kamaradstvi, zjistis v obchode o par metru dal, ze te natah treba petinasobne, i kdyz ti predtim prisahal, ze to jinde tady nesezenes. To se tyka i marihuany.
Nema vubec smysl chovat se zde slusne a nedavat pruchod sve nespokojenosti, pokud k ni mas duvod. Chces za kafe dvakrat tolik? Ses posral? Prachy zpatky a vypij si ho sam, de
rano jsem vstal relativne brzo, vysel na verandu v baracku, kde jsme ubytovany, nasal vsudypritomnou vuni kvetoucich rostlin, kolem litali obrovsky pestrobarevni motyli a uchylne tvarovani a zbarveni ptaci, stal jsem na ty verande a koukal do dzungle, ktera je kolem, poslouchal vresteni opic a kunkani zab a rikal jsem si, kurva, to je ale krasny rano. Kazdy rano je tu krasny a ja se naucil vstavat pred rozbreskem, coz mi prinasi dlouhy den a vecerni unavu. Dosel jsem si pro kytaru Yamahu, kterou jsme si kdysi koupili s brachou po upornym handlu v Thajsku a ktera je opravdova kamaradka, nebot dala vzniknout nekterym nasim pisnim, jako napriklad Rayda, U nas na Nouzove a podobne. Mozna, ze kytary nemaj dusi, ale cim to potom je, ze nektera te inspiruje a sypou se z ni napady a nektera je vhodna akorat k hrani a nejaka k nicemu, proste ti vadi si o ni odirat prsty? Nase Yamaha uz toho ma dost za sebou, projela kus sveta a je to na ni videt, rejhy a oderky, na hmatniku nanosy spiny.
Tak jsem sedel s tou spanelkou na verande a pak se presunul na strechu, nebot skrz palmy zacaly prolejzat prvni paprsky a zdaly se byt prijemnymi. Sedel jsem tam asi hodinu a hral ruzny nesmysli, kontroloval napady, jestli stale chodej a vymejslel nejaky slova do pisnicek, ktery jsme tu nacli. Tyhle rani séance se mi tu staly nejakym ritualem, doma v Cechach mam problem vstat pred jedenactou hodinou a tady si davam opacnej extrem. Nejradeji to mam ve mestech, kdyz takhle brzo chodis ulicemi, odkud se vyhrabavaj z hadru probouzejici se bezdomovci, zavazej obchody se zeleninou a ovocem, cerstvejma smradlavejma rybama, lidi vychazej z domu a kupujou si mistni tisk, mejou se u pump, ve stokach a v louzich a shlukujou se u poulicnich prodavacu horkyho caje s mlikem. Zatim je docela klid, o hodinu pozdeji ti vsudypritomny hluk a troubeni aut vymlacuje usni bubinky, prejit ulici je harakiry a neustale ze sebe sklepavas hmyz, na ktery zadnej repellent nefunguje – indicky prodavace vseho moznyho, podvodniky a zebraky. Z cehoz ti posledne jmenovani si jako jedini zaslouzi uctu a nasi obcasnou prizen. Nemuzes davat vsem, to by sis musel pujcit od Kozenyho, rozlisujes mezi nimi, jestli je to mrzak, slepec, chuda vdova, spinavy dite…jejich praktika je stejna, jdes kolem nich, zachytis prosebny pohled a vstahujici se zmrzaceny ruce, hladej se po obnazenym brise, jakoze maj hlad…a uz davas. Stare vdove taky das, nebot tahle spolecnost ji nechce mezi sebou, nemela se stat vdovou. Tahle sp[olecnost je totiz nekdy pekne zkurvena.
Zkurvena…mmm…Indie preje cestovatelum s klidnou povahou a pevnymi nervy, my a konkretne ja to ovsem nejsme. Stokrat za den zvolam “miluju Indii, je krasna a lide jsou tu dobri.” Stejne tolikrat, ne-li vickrat ovsem mas chut nakopat jim prdel za jejich drzost, prolhanost a vychcanost. Lze vubec mit indickyho kamarada? Tahle otazka je na miste, nebot kam prijedes, mas kamaradu hned tuny, nekteri se chteji snad opravdu nezistne seznamit s lidmi odjinud, zbytek ti postupem casu chce vnutit nejakou sluzbu, ci vec, koupis-li ji z cireho kamaradstvi, zjistis v obchode o par metru dal, ze te natah treba petinasobne, i kdyz ti predtim prisahal, ze to jinde tady nesezenes. To se tyka i marihuany.
Nema vubec smysl chovat se zde slusne a nedavat pruchod sve nespokojenosti, pokud k ni mas duvod. Chces za kafe dvakrat tolik? Ses posral? Prachy zpatky a vypij si ho sam, de