Fakírovo lože

Fakírovo lože

(z knihy Deník mořskýho ježka)

Uvědomil jsem si to, až když mi zadkem projela ostrá bolest.

Byla tma, já se vrátil z hospody a ač sem si chtěl jen potichu sednout na gauč, abych nikoho nevzbudil, řval jsem tak, že jsem vytáhl z peřin celou rodinu.

Vraťme se ale o pár hodin do minulosti, kdy jsem z auta vytáhnul gumovou podložku propíchanou napínáčkama, jejichž hroty z jedný strany varovně trčely. Ne nadarmo kamarád nazval tenhle vynález „fakírovo lože”.

Když mi dárek předával se slovy „ta naše psí bestie taky furt lezla na gauč”, počítal jsem s tím, že se i moje Majda bude muset spálit (píchnout), aby pochopila, že na gauč se prostě neleze.

„Jen počkej ty potvoro, tohle tě vyškolí,” mumlal jsem si pod nosem, rozprostíraje lože po gauči.

No a pak jsem právě vyrazil do tý hospody.