IZRAEL / PALESTINA

Další z mých kratších výletů míří do země, která je protkaná komplikovanou historií snad v každém  svém koutě. Svedlo mě sem hned několik okolností. Jednak jsem chtěl Izrael prostě poznat tak jako jakoukoliv jinou zem, pak tu byla Bible a já chtěl osobně stanout na místech o kterých jsem tolik slyšel a četl, no a taky jsem se před časem seznámil s fotografkou Eliškou Blažkovou, která sem jezdí pravidelně osm let za účelem fotogradického mapování ultraortodoxní židovské komunity. Ake k tomu později.

Původně jsem měl do Izraele letět sám, ale přidali se ještě dva kamarádi. Něměli jsme mnoho času a tak se zaměřili na pár míst. Už dávno nedělám hektickou turistiku, takovou tu kdy vidíte všecko a vlastně nic.

Jeruzalém není sice hlavní město Izraele, ale mnoho místních ho tak považuje. Jedno z nejstarších měst světa má velice komplikovanou a drsnou historii. Bylo mnohokrát obléháno a dobyto. Představoval jsem si ho trochu jako jiná stará města, ale byl překvapen, jak je moderní. I stará část města je opravená, nechátrá, defakto vypadá jako nedávno postavená. Zřejmě je to i kvalitou pískovce, který zde nemá tendenci zvětrávat. Máme zde, krom moderní výstavby, část Židovskou, Křesťanskou, Muslimskou a Arménskou. Je to názorná ukázka povahy jednotlivých náboženstvý a kultur. Židovská část je opravená a zachovalá, Křesťanská víceméně taky, Arabská je trochu špindíra a Armenská tak nějak splývá.

My jsme se ubytovali v arabské čtvrti mimo historické centrum. Klasickej bordýlek, kebaby, baklavy, kafe, čaj, ovoce…staré známe věci. A tak nějak je mi v tomhle prostředí dobře. Pokecáte u stánku s čajem, hodíte řeč s prodavačem granátových jablek a pak si dáte ševarmu, humus či falafel. Život je krásný.

S Eliškou jsme se potkali hned první den a pak už nám dělala průběžného průvodce až do konce pobytu. Bez ní bychom Jeruzalém a ostatní místa nepoznali tak jak jsme je poznali. Pod palbou neustálých otázek jsme se dozvídali vše o historii, konfliktech, zvycích, tradicích, jídle, lidech, památkách…prostě úžasná škola. A téměř každý den jsme zakončovali pivnicí Beer Bazar.

Po Jeruzalémě jsme dle krokoměru nachodili dohromady sto padesát kilometrů. Olivová hora, hrob Pany Marie, Boží hrob, různé hřbitovy a kosteli a hlavně Zeď nářků, ke které jsme se pravidelně vraceli. Tohle místo je totiž úžasné!!!

Zde se scházejí hlavně Židé aby oplakávali chrám, který zničili Římané, zněhož zbyla právě jenom ta zeď. Pohled na modlící se Židy je něco neuvěřitelně silného. Jejich tradiční oblečení, způsob chůze, modlitební pohyby…je to něčím až šílené.

Návštěva ultraortodoxní čtvrtě Mea Šearim byla obrovsky zajímavá. Svět ve světě. Nejsme tu jako nežidé vítání. Naše průvodkyně Eliška to měla po dobu své osmileté práce a infiltrování se do komunity opravdu nelehké. Výsledkem je kniha Haredim, která brzy vyjde. Fotky jsou to opravdu úžasné. Elišce se jako jediné ženě na světě podařilo něco tak neuvěřitelného a fotila přímo v v rodinách, i když jí všichni říkali, že se jí to nepodaří.

Obrovskou náhodou jsme byli pozváni do rodiny Krauzů. Sedmnáct dětí ve dvou místnostech mi připomělo, že já se dvěma dětma ve čtyřech místnostech můžu být úplně v pohodě:). Nefotím, neboť nechci objektivem narušovat tak chráněné místo.

Výlet do pouště do rokle kousek za El Gedi byl skvělý zážitek. Od Mrtvého moře se roklí táhne potok, jediné místo, kde je trochu zeleně. Jdeme hodiny přímo potokem, občas se koupeme v lagunách či pod vodopádem, někdy musíme přeplavávat tůně s batohem nad hlavou. V tak velkém vedru je to úplný balzám.

Mrtvé moře je samo o sobě nehoráznost:). Opět díky skvělému průvodci jsme se dostali na zajímavé místo. Hippie pláž, kde žijou nazí volnomyšlenkáři. Někteří jsou vizuelně hodně ujetí. Z vody od bambusové židovské hvězdy vychází anorektický a sluncem spálený stařík. Je nahý, jen na nohách a rukách má podivné třásně. Vlasy slepené solí do dreadů a fousy, které z něj dělají čaroděje. Vidím v podvečerním světle úžasnou fotku, ale nefotím. Vždy ctím takové momenty, že mají být je pro momentální vychutnání. A taky nechci taková místa zveřejňovat, abych jim do budoucna neublížil.

Koupat se v Mrtvém moři vyžaduje specielní techniku Na vodu se můžete položit jako do postele, potopit se však nedá. Každá oděrka na těle vás pálí, neboť voda je zaprvé jako solný gel a také obsahuje mnoho jiných minerálů. Kupujeme si pivo u dědy ve stánku udělaného ze starého VvvvWWWolcvagena a zpátky do Jeruzaléma jedeme stopem, což je zde běžný způsob dopravy.

Naše další cesta vede do Palestiny. Projíždíme kontroli a ocitáme se v Betlémě. Tam kde Pana Marie porodila Ježíše Krista a tím dala světu jedno z největších náboženství. Přímo na místě, kde údajně Marii při kojení ukáplo od prstu je zeď, kterou když olíznete, otěhotníte. Líznul jsem si a zatím nic.

Procházka po Betlémě až k vysoké hraniční zdi, která je plná grafitů měla za cíl projít check pointem. Populární americký výtvarník Banksy zde má mnoho grafitů. Všude vojáci se samopalama a ostnatý dráty. Je večer a to místo má díky tomuhle zvláštní kouzlo. Návrat zpět do Izraele brzdí dlouhá pasová kontrola.

Vzhledem k tomu, že na náš výlet jsme něměli moc času, další místa jsme vynechali a pustili se ještě pořádně do prolejzání Jeruzaléma.

Je tu věc o které bych mohl psát, ale asi nebudu. Dost jsme o ní mluvili a řešili ji. Izraelsko Palestinský konfilkt je téma, které má tolik úhlů, že je to těžké sepsat do pár řádků. Vlastně už se mi nechce ani dál psát, neboť si ani nejsem jistý, že to tu někdo čte:). Jdu dělat jinou práci, mějte se.

Tedy ještě jsem chtěl zmínt náš výlet do Tel Aviv, kde toho moc na koukání není, ale je tam skvělá koupačka v moři.

A ještě mě napadá…mám takový střípek z posledního večera, kdy jsme se v Beer Bazar docela slušně zřídilil. A já si ráno vybavil, že si dlouho potřásám rukou s ortodoxním Židem na ulici. Tak to bylo krásné rozloučení s touhle úžasnou zemí.

332ic